O konání soutěže se staral Aeroklub Praha Letňany spolu s Aeroklubem Havlíčkův Brod. Havlíčkův Brod propůjčil akci své letiště, oba aerokluby své zázemí. Po loňském úspěšném roce byla účast i letos hojná: Závodů se zúčastnilo 34 pilotů v klubové třídě a 16 ve třídě kombinované. Ta měla navíc mezinárodní zastoupení - tři posádky přijely do Havlíčkova Brodu ze Slovenska. O co nejrychlejší vyvlečení všech soutěžících se pak staralo celkem osm vlečných letounů.
Foto Michaela Tomsová
Soutěž oficiálně začala hromadným briefingem ještě v pátek večer. Už v tu chvíli ale bylo docela jasné, že na rozdíl od loňského velmi úspěšného roku bude vzhledem k počasí o něco méně soutěžních letů. Jak se ale později ukázalo, stály za to…
Když je počasí proti
První soutěžní den, v sobotu 18. července, vypadalo vše vcelku optimisticky. Po složení gridu se však velmi rychle začala přibližovat poměrně rozlehlá přeháňka, která nakonec způsobila docela zběsilý úprk ze startu zpět do penálů. O mnoho lepší to nebylo ani v neděli, kdy se organizátoři rozhodli poslat do vzduchu raději jen kombinovanou třídu. Z pohledu soutěžícího v klubové třídě, v tu chvíli tedy člověka sedícího pod pergolou se studeným pitím, vypadalo dění docela zajímavě. Grid optimisticky složen, teplota kolem třiceti šesti ve stínu, na metoradaru nad Šumavou obří bouřkový lívanec. No, ještě že nikam neletím… Se zájmem a již třetím půllitrem studeného nápoje pozorujeme hezky rostoucí a přibližující se bouřku. V tu chvíli nakonec organizátoři přeci jenom poleví a uklízí se i kombík. Tak třeba zítra.
V pondělí se už konečně startuje - pro klubovky 140km návratová trať, pro kombi třídu podobná o délce 190 km. Jenomže ve chvíli otevření pásky všichni stále dobírají. A většina dobírá i půl hodiny po otevření pásky, hodinu po otevření pásky. Já se už z poměrně psí výšky vracím tak akorát na letiště, spolu se mnou několik dalších kluzáků. Nakonec jsem vlastně asi udělal dobře, říkám si večer po tom, co víc než polovina klubové třídy přistává do pole… Kombi nakonec platná, klubka rituálně obětovaná.
Závody v plném proudu
Další den hlásí organizátoři na briefingu jasnou zprávu: „Dnes dojde k rituálnímu obětování obou tříd…“ Podmínky jsou ale nakonec velmi dobré, sice hodně fouká, ale zase se tvoří řady - hezky po směru tratě. Pro obě třídy AAT do „L“ na západ, jih a zpět. První rameno je vážně „jízda“, za celých padesát kilometrů točíme asi jednou. Na jih to vypadá také dobře, ale jen zprvu. Pak se ukazuje, že v podstatě celou jižní areu, zrovna tu největší, zakrývá oblačnost s výraznými přeháňkami. I to má za následek, že mnoho závodníků, včetně mě, přilétá moc brzo. Alespoň byla disciplína platná pro obě třídy.
Foto Pavel Láznička
Ve středu nás čeká další soutěžní den. Mě střídá „týmový kolega“, se kterým máme letadlo na závody napůl. Grid odstartoval, kdo nemusí nic nutně dělat, rychle spěchá do letištní nádrže. Po několika dnech příšerných veder už není moc osvěžující ani ta. Klub letí 260km racing, kombíci mají naplánováno 350. Kromě Bociana v klubové třídě dolétají všichni. Asi jsem měl ještě letět, říkám si, když od všech slyším pohádky o pětimetrech pod každým mrakem. No nevadí. Druhý úspěšný den pro klubovku, třetí platný pro kombi.
Ve čtvrtek máme volno, většina ho využívá k dospání. V pátek mají obě třídy naplánováno AAT do Nové Bystřice, Poličky, Polné a zpět. V obou třídách nakonec nedolétá shodně po jednom stroji, úloha je platná, závody taktéž. V sobotu tak už není potřeba ve studené frontě „dráždit hada bosou nohou“, pátek byl poslední letový den. V poledne je vyhlášení oficiálních výsledků PPV.
Foto Michaela Tomsová
Je to doma!
Klubová třída byla velmi úspěšnou pro „domácí“ aeroklub. První dvě místa obsadili, dost možná díky znalosti místního létání, plachtaři z Letňan. Jmenovitě to byli Jindřich Švorc s Cirrusem na místě prvním a Petr Hofman s ASW-15B na místě druhém. Třetí se umístil Jan Zahrádka z Hodkovic létající taktéž s Cirrusem.
I kombinovaná třída byla pro Letňany úspěšná. Vyhrál Jan Kantor s Ventusem C, druhý byl Ondřej Brodský z Aeroklubu Krnov na tomtéž letadle a třetí Jan Deršák z Kralup nad Vltavu s HpH 304CZ.
Na závěr bych rád i jako účastník poděkoval jak pořadatelům, tak i všem pomocníkům a lidem zajišťujícím skvělý průběh soutěže. Zvláště tedy řediteli PPV, Matouši Schmidtovi, meteorologovi Petrovi Hofmanovi a task setterovi, kterým byl Jan Kantor. Poděkování patří i obsluze baru, která se o nás takřka dnem i nocí permanentně starala :). Pro mě samotného to byly vlastně první pořádné závody a jsem jen rád, že mám díky všem opravdu na co vzpomínat. A podle chvály ostatních účastníků asi nejsem jediný.
