Sedák je krátký, kolena mám skoro u brady a pedály s okřídlenou hvězdou se nedají posunout. Volant jako z „vétřiesky“ a přední okno spíše připomíná průzor tanku. Poprvé toho dne otírám pot z čela a před očima se mi odvine filmový pás historie letadla s červenými písmeny OK-CTB na boku: naleštěné trupy na výrobní lince kalifornském Burbanku, černobílé záběry J. A. Bati, který 1. května 1937 dosedá na plochu otrokovického letiště z cesty kolem světa, poslední odlet letadla ze Zlína za sychravého počasí v březnu 1939. Odlet na služební cestu, která se protáhla.
To už strká hlavu do kokpitu Wayne, který letadlo po rekonstrukci zalétl. Třicetiletá zkušenost létání Beech 18 ho vybavila zkušenostmi a zima 1966/67, kterou strávil ve Vietnamu jako příslušník 1st Airborne, odvahou. Jediný další letuschopný Lockheedův model 10 na světě stojí totiž v kanadském Winnipegu. My se tak musíme spokojit s několika radami od jeho pilotů a letovou příručkou z roku 1936. Když mi Larry Brown, kapitán Air Canada v penzi, minulý měsíc ve Winnipegu podával ruku na rozloučenou, usmál se a prohodil: „Don't worry – it‘s just another ship.“
Jenže poslední Čechoslovák, který tuhle loď kormidloval, byl Jan Šerhant. Těžko říct, jak mu to šlo s Electrou, ale s Beaufighterem asi docela ano, když se po válce vrátil s jedním německým bombardérem na kontě.
Wayne mi poklepe na rameno a nechá protáhnout na pravé sedadlo mého kolegu Nikolu. Sám si sedne do první řady sedaček pro cestující. Ohlédnu se přes rameno, uličkou zkontroluji dva padesátilibrové pytle písku v ocasu letadla. Bez nich by se devítimístná Electra v obsazení pouze třemi osobami dostala mimo přední limit vyvážení.
Mechanik signalizuje volno pod letadlem a Nikola dokončuje čtení checklistu, který jsme vytvořili jako kompilát postupů předchozího majitele a úkonů, které používá na své L10A kanadská posádka. Už na začátku jsme se rozhodli pro dvoupilotní koncept a některé úkony ještě proškrtali včera večer u piva.
Pět hodin odlétaných s Waynem minulý týden mi dává přijatelnou sebedůvěru, že letadlo dostaneme do vzduchu i na zem, ale startování hvězdicových devítiválců je stále spíše sázka do loterie. Tisknu dohromady startér s primerem a po šestém protočení vrtulí zapínám magneta. Levý motor se v oblaku bílého dýmu probouzí k životu. Kontrolujeme tlak oleje a Nikola vypíná palivové čerpadlo. Pravý motor startuje hůře, ale na druhý pokus ožívá i on.
Špalky stranou a letadlo se dává do pohybu. Výhled dopředu je překvapivě dobrý a řiditelnost s odemčenou ostruhou také – pochopitelně pokud nefouká silnější boční vítr. Stejně jako při vzletu a přistání je pak nutné používat zvýšený výkon návětrného motoru.
„Newton Traffic, Lockheed N241M, taxiing to holding bay runway thirty-five, Newton,“ hlásí Nikola po místní frekvenci a okolo hangárů je vidět skupinky místních, kteří si nenechají ujít příležitost vidět startovat nablýskaný letoun s nezvyklými červenomodrobílými vlajkami na dvojitých směrovkách.
Motorová zkouška probíhá bez problémů a jakmile dráhu uvolní přistávající Citation, vstupujeme na ranvej i my. Rychle stoupající teplota oleje, která je vrozenou nemocí motorů bez žaluzií, nás nutí vzlet neodkládat. Nikola zamyká ostruhu, zapíná palivové pumpy a kývne na mě.
Mrknu na větrný pytel, za sebou přes uličku zahlédnu šklebícího se Wayna („měli jste vidět ten cirkus, když mi s plným Beechem na O'Hare ve třiasedmdesátém vysadil motor“) a posouvám plynové páky na 33 palců plnícího tlaku. Mírná snaha letadla utíkat doleva z dráhy se dobře koriguje nožním řízením a během chvilky se sama zvedá ostruha. Nikola hlásí šedesátku, kontroluje motorové přístroje a já začínám mírně přitahovat, až se kola odlepují od země.
Akcelerujeme v přízemním efektu na 104 mph, což je pro L10 rychlost nejlepšího stoupání na jeden motor, a ve stoupání pak dále na 125 mph kvůli chlazení. Nikola zasouvá podvozek, vypíná pumpy a čte After Takeoff checklist. Kličkou na stropě převažuji na nos a stahuji plnění na 30 palců. Vrtule synchronizuji na 2 000 otáčkách tak dlouho, až mi Nikola nabízí pomocnou ruku a po chvíli to houpání odstraňuje. No jo, hudebník.
Míříme na nedaleký Hutchinson, kde máme v plánu ověřit funkčnost avioniky. ILS nás zlobí od začátku, glide začíná indikovat až okolo třetí míle a místní avionik straší instalací nevzhledných ploutví pod ocasem namísto stávajícího elegantního střešního bumerangu (kéž by tu byl Standa Černý!). LPV přiblížení je díky zástavbě GTN 650 hračka a letadlo se na 17 palcích plnění krásně usazuje na sestupové rovině.
Končíme se sestupy, stoupáme na 5 000 stop a otáčíme zpátky do Newtonu. Hodně vytíženou řídicí ve Wichitě jsme žádostí o flight following zaskočili – dvakrát se ptá na typ letounu, než ji její kolega nasměruje: „Jste to, co vypadá jako menší DC3 s dvojitým ocasem?“ Potvrzujeme a dostáváme informaci o pomalém provozu, který pravděpodobně v Newtonu létá okruhy.
Electra, stejně jako všechny výkonné pístové letouny, má jednu shodnou vlastnost s tryskáči – neodpouští pozdě zahájené klesání. Dobře stanovený TOD se zúročí v dlouhém mírném sestupu rychlostí 180 mph. Několik mil v horizontu pak ještě zabere odbrzdění na rychlost pro vysunutí podvozku (120 mph), vizuální okruh pak už hezky vychází na 20 palcích plnění při rychlosti 110 mph.
Finální rychlost 80-85 mph umožňuje provést i krátká přistání, což se bude doma na Točné hodit. Křidélka už ale na malé rychlosti reagují vlažně, turbulentní počasí tak vyžaduje na finále velké zásahy do řízení.
Podrovnávám na zvýšeném volnoběhu a letoun dosedá na kola, ocas zůstává ve vzduchu až do poslední fáze dojezdu. Jako každé ostruhové letadlo vyžaduje Electra v dojezdu včasnou a razantní práci s nožním řízením, jinak začne dlouhý ocas cestovat ze strany na stranu. Před odbočením z dráhy uvolňujeme zámek ostruhy a pro jistotu odpojujeme nouzovou spojkou elektromotor podvozku.
Večer s Nikolou probíráme dojmy nad kusem kansaské krávy a horou smažených cibulových kroužků. Když odložíme stranou respekt k historické hodnotě letadla a na chvíli zapomeneme na záhadný příběh Amelie Earhart, zůstane dobře postavené letadlo, které krásně vypadá i létá.
Just another ship – doufejme už brzy na českém nebi.
