Většina pilotů jsou lidé v produktivním věku, kteří zakládají rodiny a pečují o potomky. Mnoho aktivních pilotů má malé děti. Prostředí v letadle je neobvyklé a na cestující působí fyzikálními jevy, které mají vliv na lidské zdraví. Přítomnost vlastního malého dítěte na palubě vyvolává otázku, kterou dostávám od svých pacientů a kamarádů překvapivě často: „Nemůže let s malým letadlem ublížit mému dítěti?“
Odpověď je pro naše miláčky a budoucí naděje letectví příznivá. Je možné výlet připravit tak, abychom s nimi mohli létat zcela bezpečně. Pojďme si to rozebrat z pohledu jednotlivých zdravotních rizik, která létání přináší.
Na hypoxii připraveni
Létání ve velkých výškách je spojené s poklesem tlaku vzduchu a rizikem nedokysličení mozku. Dobré je, že v tomto jsou děti ještě odolnější než dospělí. Dokonce i novorozenci jsou na hypoxii odolnější, než dospělý organizmus. Jsou totiž přirozeně připraveni na zátěž, kterou provází porod, který je někdy spojený s částečným nedostatkem kyslíku u dítěte. I když tuto schopnost ztrácí v prvním měsíci života, i nadále má kojenec a dětský organizmus výhodu v přirozeně rychlejším krevním oběhu a mírně větší odolnosti tkání. Pokud jako dospělí tolerujeme létání do 10 000 stop, děti tuto výšku bez problému tolerují také. Létat v takových výškách se zdravými dětmi je z hlediska hypoxie zcela bezpečné. Nic z toho však neplatí, pokud vaše dítě trpí srdeční nebo plicní nemocí, poruchami krvetvorby a některými dalšími chorobami. V takovém případě je nezbytná konzultace s lékařem.
Pokud chceme stoupat výš, potřebujeme na palubě kyslíkový systém. Kyslík musí mít podle leteckého předpisu L6/II k dispozici také všechny osoby na palubě nad 13 000 feetů. Jeho použití se teoreticky u dětí neliší, a pokud jej můžeme bezpečně využívat jako dospělí, mohou jej využívat i naše děti. Zásadní rozdíl je, že dětská tvář nutně vyžaduje použití dětské kyslíkové masky. Kyslíková maska musí dobře přiléhat na obličej. I malé štěrbiny mezi tváří a maskou výrazně zhoršují kvalitu vdechované směsi. Důležitý je také vnitřní objem masky, kde se mísí vdechovaný vzduch obohacený o kyslík s odkysličeným vydechovaným vzduchem. Vnitřním prostor masky je součástí takzvaného mrtvého dýchacího prostoru a musí být úměrný malému dětskému dýchacímu ústrojí. Proto musí být maska pro tento účel konstruovaná a certifikovaná.
Hypoxie není nic zdravého, a pokud nechcete připravovat své děti o „nadbytečné“ mozkové buňky, doporučuji správné užití kyslíkového systému s odpovídající maskou nezanedbávat. Samozřejmostí je povinná kontrola kyslíkového systému před vzletem a indikace průtoku kyslíku z tlakové nádoby. Dále je nutné mít dítě v průběhu letu pod kontrolou a hlídat, že si masku nesejmulo. Maska také obvykle padá, jakmile dítě usne. Použití kyslíkového systému u dítěte za letu je proto poněkud kontroverzní rozhodnutí a dobře zvažte, zda je to nezbytné. Nelétejte zbytečně vysoko a výšku letu volte co nejníže. Uvědomte si, že selhání kyslíkového systému nebo sejmutí masky ve FL250 znamená pád do bezvědomí asi za čtyři minuty.
Při virózách nelétat
Změna tlaku okolního vzduchu s výškou letu vyvolává také potřebu vyrovnávání relativního přetlaku nebo podtlaku v tělesných dutinách vyplněných plynem. Dutina středoušní je vyplněná vzduchem. Při stoupání v ní vzniká relativní přetlak a vzduch z ní snadno uniká Eustachovou trubicí ven. Při klesání naopak vzniká v dutině středoušní relativní podtlak. Bohužel Eustachova trubice u dospělých a větších dětí mnohem hůře propouští vzduch zpět do dutiny středoušní. To vede k přetrvávání podtlaku ve středoušní dutině, bolestivému vtlačování bubínku dovnitř dutiny středoušní, zalehnutí sluchu, pulsujícím zvukům v uších, závratím a zvracení. Malé děti přibližně do šesti let mají Eustachovu trubici krátkou, horizontálněji uloženou a snadněji průchodnou. Výrazně lépe tak vyrovnávají změny tlaku ve středoušních dutinách. Proto snášejí změny tlaku s výškou z hlediska potíží se středouším lépe než velké děti a dospělí. Nevýhodou krátké a otevřené Eustachovy trubice je snadnější průchod pro infekci, a proto malé děti častěji trpí středoušními záněty.
Situace se může dramaticky změnit při viróze. Sliznice nosohltanu otéká, uzavírá vchod do Eustachovy trubice a vyrovnávání tlaku ve středouší se může stát nemožným. Cestující s virózou včetně malých dětí mohou trpět až šokující bolestí uší a může dojít k perforaci bubínku. Stejně tak je otokem ztížená komunikace mezi dutinou nosní a vedlejšími dutinami nosními. Rozdíl tlaku vzduchu mezi okolním prostředím a dutinami provází silná bolest. Nelétejte proto s dětmi, které mají i odeznívající virózu. V případě bolestí uší nebo dutin použijte nosní kapky proti otoku sliznic, například Sanorin. Zmenšením otoku sliznice se uvolní průchody do Eustachovy trubice a do vedlejších nosních dutin, tlak v dutinách se vyrovná a bolest odezní.
Další škodlivý vliv na palubě představuje hluk. Sluchové buňky jsou hlukem trvale poškozovány bez možnosti regenerace. Intenzita hluku se v malém letadle s jedním pístovým motorem pohybuje kolem 80 dB. Je to hluk, který způsobuje nejen sluchovou únavu. Takovýto hluk pomalu, ale trvale a nevyléčitelně zhoršuje kvalitu sluchu. Běžně používané ucpávky do uší nejsou pro cestující dítě vhodnou ochranou, protože nelze u dítěte spolehlivě ověřit jejich správné umístění a tlumící účinek. Proto za nezbytné považuji poskytnout dítěti sluchátka nebo chrániče uší. Stačí obyčejné mušlové chrániče určené pro profesionální užití do hlučných provozů za sto korun. Ověřil jsem si, že i pět měsíců staré dítě je schopné chrániče uší tolerovat a velikost chráničů určená pro dospělé dostatečně přiléhá a tlumí. Také nasazení sluchátek nebo chráničů uší je nutné občas kontrolovat.
S tabletem nehrát, tabletu podat
Zásadní problém pro dítě může představovat mořská nemoc neboli kinetóza. O příčinách kinetózy a jejím řešení se dočtete ve starším článku Velmi nechutné téma! Kinetóza je svojí intenzitou značně individuální a vnímavost dětí může být různá. Obecně však platí, že děti jsou na kinetózu výrazně citlivější, zvláště pokud letí poprvé a nejsou na prostředí letadla zvyklé. Neobvyklé a neočekávané pohyby letadla ve všech třech zemských osách vyvolávají nezvyklý rozpor mezi předpokládaným chováním okolního prostředí a realitou. Protože dětský mozek nemá dostatečnou zkušenost, takovou situaci vyhodnocuje jako otravu jedem, snaží se dětem vyprázdnit žaludek a způsobuje jim útlum. Kinetóza je přirozená obranná reakce těla na nepřirozené chování prostředí.
Proto je vhodné začít s dětmi létat postupně. Nejprve absolvujte velmi krátké lety, aby si mohly vytvořit představu o chování a pohybech letadla. Létejte v dobrém počasí a bez nadbytečného manévrování. Vytvořte dobrou náladu na palubě a děti chvalte, pokud mají sluchátka. Příjemné emoce oddalují nástup kinetózy. Dbejte na to, aby děti dobře viděly ven z letadla na horizont. Zraková informace o poloze letadla v prostoru pohledem na okolní horizont výrazně kinetózu tlumí. Použijte dětské sedačky a podsedáky, aby dítě sedělo výš a vidělo dobře ven z oken, nejenom z důvodu bezpečnosti. V podmínkách letu za IMC horizont není viditelný, a proto bude kinetóza podstatně horší. Zvažte, zda v takových podmínkách potřebujete mít děti v letadle s sebou.
Za letu alespoň z počátku dětem nedovolte číst si knížku, sledovat DVD, hrát si s tabletem nebo s hračkou. Pohledem na nepohybující se knížku nebo hračku jim zrak poskytuje informaci, že jsou vůči zemi v klidu, ale letadlo se pohybuje a působí na nás setrvačné síly. Ostatní smyslové orgány jako kožní čití a rovnovážné ústrojí tedy dávají informaci o pohybu. Přesně takto kinetóza vzniká z rozporu smyslových informací. Kdo si někdy četl knížku v autě, ví, o čem tu píšu. Děti se ale učí rychle, na létání si bezprostředně zvyknou a kinetóza přestane být problémem.
Protože dítě nemusí letadlo řídit a nemusí za letu udržovat pozornost, lze při potížích s kinetózou podat většímu dítěti lék tlumící kinetózu. Vedlejším účinkem těchto léků je útlum pozornosti. Například Kinedryl se dětem ve věku 2-6 let se podává čtvrt tablety, ve věku 6-15 let čtvrt až půl tablety. První dávka se užije 60 minut před začátkem cesty, při dlouhotrvajícím cestování se může podání dvakrát zopakovat v intervalu dvou až tří hodin. Pro děti do dvou let jsou léky nevhodné. V takové situaci je přítomnost druhého dospělého na palubě více než žádoucí, pokud možno na sedadle vedle dětí. Pokud bude první let dlouhý, dítě prožije traumatizující zážitek z důvodu těžké kinetózy, vytvoří se k létání odpor až fobie. A je snazší přenést horu a přehradit moře, než se zbavit fobie. Může to pro ně být problém pro celý život.
„A kdy už tam budem?“
Obecně jsem vypozoroval, že pro děti přibližně do 8-9 let je létání naprosto nezajímavá nuda. Nečekejte, že jim uděláte létáním radost. Kašlou vám na to. V lepším případě je kolébání letadla a hluk motoru rychle uspí a bude klid. V horším případě už při pojíždění před vzletem padne ta všetečná otázka: „Kdy už tam budem?“ S přibývajícím věkem přichází schopnost vnímat radost z létání a prodlužuje se schopnost udržovat pozornost při delších letech. Děti je třeba brát takové, jaké jsou. Také je dobré se třikrát před letem zeptat (v klubu, před nástupem do letadla, před spuštěním motoru), jestli nechce chlapeček nebo holčička čurat. Přesto se jim obvykle chce 10 minut po vzletu na záchod a za letu čůrají do láhve.
Zde je rada zkušeného pilota a otce: „Pokud letím za IFR, stanovuji si priority. Když jdu na přiblížení, je třeba řídit, navigovat, komunikovat, provádět úkony. Jestliže řídící mění na poslední chvíli dráhu v použití, současně dává najednou více pokynů (klesat, snížit rychlost, heading, odpovídač) a letadlo před vámi provádí missed approach, tak se nelze věnovat dětem. Přesně v takové chvíli mi jeden holomek vyhrožuje, že asi bude zvracet, a druhý mě vyzývá, že se okamžitě musím podívat na výsledek hry na iPadu, protože má nový rekord…“
Dovolím si tu popsat ještě jeden postřeh, ke kterému jsem došel dlouhodobým dotazováním svých pacientů. Mnozí z nás si představují, že naše děti budou pokračovat v našich stopách a stanou se piloty. Ne každému se to vyplní. Zdá se, že k úspěchu vede jen zcela nenásilná až nulová snaha rodičů pobízet adolescenty k tomu, aby se bavili tím stejným, čím se baví jejich rodič. Děti napodobují své rodiče a k úspěchu vede jen vlastní dobrý příklad. Děti lze vést po krůčcích k létání. Můžete je na neřízeném letišti nechat říct do rádia „vstupuji na dráhu a vzlet“, později ho nechat „letět“ se zapnutým autopilotem.
Pobízení k létání má zcela opačný účinek. Mějte trpělivost a čekejte, až se potomek sám dostaví s nápadem, že by chtěl mít svůj pilotní průkaz.