Příběh druhý
V pátek 11.7.2008 je vyhlášená trať Lysá Hora, Gorki Wielkie, dále Turbacz což je 1314 m vysoká hora severně Nového Targu, Ružomberok a Frýdlant. Opět let rychlostní disciplína přes oblasti v intervalu 3,5 hod.
Odlet a dosažení prvního otočného bodu opět není žádný problém, a tak letím trochu hlouběji do první oblasti. Po otočení prvního otočného bodu, pokračuji přímo nad letištěm v Bielsku Biale a dále pokračuji jihovýchodním kurzem, nad již známou polskou krajinou, směr Zywiec. Nad Zywieckym jezerem vytáčím 1800m, nechávám pod levým křídlem horské letiště Žar a kloužu přes údolí dále na východ.
Pohled dolů není moc příjemný, moc ploch k přistání dole není, od vesnice k vesnici poměrně daleko, a tak raději koukám po obloze co mi nabídne. První kvalitní mraky jsou zase až nad Babiou Horou a tak dobírám na mizerném stoupání výšku která mi dopřává aspoň trochu klidu. Vítr se stáčí z jihovýchodního směru na západní a začíná zesilovat. Babia Hora opět dává kvalitní stoupání, které vychyluje ručičku variometru k pěti metrům a vynáší mě do 2300m. Oblast otočného bodu Turbacz je kruh o poloměru 40 km. Beru okraj a mířím nad Oravskou přehradu kde pozoruji pěkný kumul.
Samozřejmě, než tam doletím tak se začíná rozpadat a já marně lovím zbytky stoupání. Nalítnu sice něco přes dva metry, ale to se mi nedaří ustředit tak po dvou otočkách toho nechám a kloužu přes Námestovo na kopce Oravské Magury. Mám 400m nad zemí, začínám sledovat terén pode mnou, ale konečně nacházím stoupání. Ostře točím. Je turbulentní pořád mi utíká. Podaří se mi nastoupat jen 400m. V rádiu slyším Tondu. Ten to vzal přes Kralovany směrem na Martin a je relativně v klidu na Malé Fatře. Pokračuji západním směrem a nemám čas zjišťovat přesnou polohu. Tonda vyzvídá jak na tom jsem a kde se zrovna nacházím. No to bych taky rád věděl. Situace začíná být vážná. Trochu nervózně odpovídám ať mě teď nechá v klidu.
Mám malou výšku a hledám vhodné pole. Zdá se že už to mám spočítané. Prohlížím plochu na kterou to posadím a koutkem oka zahlédnu na fotbalovém hřišti nápis FC Oravská Lesná. Kolo už mám venku, provádím poslední zatáčku před nasazením na finále. V tom to zabralo a já zoufale ustřeďuji značně turbulentní stoupání. Pot se ze mě jen lije, plně se soustřeďuji na kroužení a nemám ani čas otevřít větrání. Konečně mám 800m nad zemí Tondovi oznamuji vítězoslavně přesnou polohu a pokračuji k přehradě Nová Bystrica a dále přes lyžařské středisko Velká Rača směrem na Hrčavu.
U Bukovce dotáčím maximum na přeskok směr Javorový. Špatné rozhodnutí. Výška nestačí na to abych se dostal na návětrnou stranu a tak nechávám nad sebou vrchol Javorového a snažím se dostat dál od závětří kopců. Je to zoufalá snaha. U Hnojníku ještě 10 minut lovím zbytky stoupání, ale to mě zvedne jen pár metrů. Bývalá betonová práškařská plocha v Hnojníku už dávno neslouží svému původnímu účelu a tak volím krásně posečenou louku podél cesty která vede do Řeky.
Plachtař musí být připraven na všechno
Rutinní přistání 25 km od Frýdlantu. Škoda, byl to krásný boj. Ani pořádně nestačím vystoupit z kabiny a už u cesty zastavuje auto. „Přestal foukat vítr, že?“ Kolikrát už jsem tuto otázku na poli slyšel. Než jsem stačil odpovědět, tak neznámý pokračoval. Já jsem plachtař z Medlánek a pozoroval jsem to tvoje “pomalé umírání“. Naši diskusi přerušil křik. „Jak si to dovolujete přistát na mém poli. Kdo mi zaplatí škodu. Okamžitě si to přeneste na cestu.“ Vysvětluji že žádná škoda nevznikla, že jen po kraji louky přijede osobní auto a větroň rozebereme a odvezeme. A pokud si myslí že nějaká škoda vznikla, tak jsme pojištěni. Snažil jsem se „domorodce“ uklidnit, ale ten pokračoval. Když přijedu do Ostravy, tak taky musím zaplatit za parkování. (má pravdu).
Buď se domluvíme nebo... Věta zůstala nedokončena. Co navrhujete ptám se. Dáte mi sto korun, rozhodl. To jsem bral. V okamžiku, kdy moje stokoruna zmizela v jeho kapse se proměnil v úplně jiného člověka. Já bydlím hned tady v té chalupě a můžete si přijet autem až k letadlu a kdyby se někdo ptal, tak to máte ode mě povolené. S těmito slovy mě opustil abych mohl přemýšlet o tom jak to na tom světě chodí.
Jednou dostaneš po přistání do pole kafe a svačinu, jindy zaplatíš „přistávací“ poplatek. Plachtař hold musí být připraven na všechno.
Úvodní článek "Není pole jako pole"
