O mé letecké činnosti
V roce 1948 jsem nastoupil do učení v závodě Avia. Tam existovala skupina ALAZu (Aeroklub Leteckých a Automobilových Závodů), jejímž předsedou byl jistý Jaroslav Zeman z Čakovic (nebyl to ten s Hubertusem z Hovorčovic a létající v AK Letňany – byla to pouze shoda jmen), do které jsem se přihlásil a už na podzim téhož roku jsem začal chodit do kursu teorie. Součastně jsem se přihlásil do náborové akce HIBV ČS armády (hlavní inspektorát branné výchovy do učení čs. armády) pro letecký výcvik. Podrobil jsem se přijímacím zkouškám na ÚLZ v Praze a byl uznán „SCHOPEN SLUŽBY JAKO PILOT NA LETOUNECH S PROUDOVÝMI A RAKETOVÝMI MOTORY“. Tak zněl v roce 1949 výrok LPK s podpisy pplk. MUDr. Čapek a pplk. Kurka.
Zahájil jsem výcvik na bezmotorových letadlech
Výcvik na bezmotorových letadlech jsem zahájil v roce 1949 na letišti Letecké školy ČNA v Kralupech n. Vlt., kde jsem provedl několik skluzů a přímých letů ve vleku za navijákem na kluzácích ŠK-38 im. zn.OK-5406, OK-5300, OK-505 2 za instruktorování Sváti Pokorného a Rudy Teichmana. Také jsem obdržel předvolání k účasti plachtového výcviku do Letecké školy ve Vrchlabí od HIBV, kam jsem se tedy přesunul a ve výcviku pokračoval. Instruktory byl tehdy vedoucí školy V. Uhlíř a Jar. Kumpošt . První lety byly prováděny na svahu Jánkova kopce nad městem gumicukem. Na místo startu se kluzáky dopravovaly motorovým navijákem. Domnívám se, že to byl pozůstatek z války. Další skluzy a přímé lety byly už prováděny s kluzáky ŠK-38 im.zn. OK-5237 a OK-5493 už na letišti ve Vrchlabí.
Téhož roku jsem složil Zkoušku „ A “ po nalétání 11 min a 7 sec. a Zkoušku „B“ po nalétání 31 min. a 51sec. ve Vrchlabí.
Přezkoušení a další lety pro splnění podmínek zkoušky „ C “ jsem prováděl na letišti mateřského aeroklubu ALAZu v Čakovicích (bývalé letiště firmy AVIA) a i v Brandýse n. Labem na kluzácích Šk-38 im. zn. OK-5598, OK-5190 a větroních GB II b OK- 828 2 , Z-24 OK-8658, OK-8575. Podmínku pro zkoušku„C“ jsem složil na letišti Avia – Makovice na větroni Z-24, Krajánek OK-8658 letem v trvání 1 hod. 37 min.
V roce 1950 havaroval na letišti v Čakovicích s novým větroněm LF – 107 Luňák, pádem ve 4. zatáčce před přistáním, plachtař ing. Zbyněk Procházka. Letadlo dopadlo přibližně v místě, kde je nyní zastávka autobusu Obchodní centrum Čakovice (Globus) ve směru od Prahy do Čakovic. Tehdy se létaly levé okruhy a přistávalo se přes vrátnici a kotelnu staré Avie. V pokračovacím kursu v Hodkovicích nad Moh. jsem létal na větroních GB II c OK 8313 tzv. akrobatická, Z-24 OK-8170, OK- 8171, OK-8173, OLYMPIA OK - 8076, OK - 8404 a kde jsem též splnil i dvě podmínky pro získání Stříbrného odznaku (převýšení a pětihodinovku). Tehdy byl vedoucím školy Tonda Půrok, vlekařem p. Benhoizer, navijákař Urban a škola měla 2 vlečné letouny FW - 57 „STIGLIC - SKŘIVAN“.
Složil jsem zkoušku Pilota plachtových letadel
Svoji další leteckou činnost jsem prováděl na letišti mateřského aeroklubu, kde jsem splnil poslední podmínku (přelet z Čakovic do Obrub u Dol. Bousova - 54 km) pro získání „Stříbrného odznaku plachtaře“. Má evid. č. 443. (též viz http://www.aecr.cz - stříbrné odznaky).
V roce 1951 jsem za přítomnosti letového inspektora Min. dopravy ČSR složil úřední zkoušku „Pilota plachtových letadel“ a byl zapsán v leteckém rejstříku pod č 01050007. Následně jsem byl přeškolen na větroně VÁŽKA (Weihe) OK-8358, Z 25 – ŠOHAJ OK- 8673, LG-125 OK-0608, OK-0751, OK 8745, JEŘÁB I (Kranich I) OK-9266.
V ALAZu mi byli instruktory: Břeťa Roček, Karel Dlouhý (zlaté "C" č.1), Jiří Matějíček – (konstruktér Orlíka), Vlad. Frynta sen., Jiří Vašák (– tvůrce motorizovaného Blaníka ), František Tůma (– instruktor z Vrchlabí).
Mými spoluletci byli: Vilda Brychta, Vlad. Bačák, Hruška, Zbyněk Procházka, Míla Šott, Karel Bylina, Vlasta Goldberger, František Novák, Olda Krumphanzl, František Domin, Jaromír Čížek, Lojza Derka, Olda Cais, Pavel Noner, Vítězník, Ing. Hanák, Ivan Horák, Jiří Dopita, Jarda Zeman z Hovorčovic, Pepa Kohout, Pepa Šimunek, Jirka Beitler, Zdeněk Banzeth (zlaté „C“ č. 13), Zdenek Slezák, Mirek Sluka, Zdenek Stára, Karel Rozenberg (byl z Ďáblic), Jiřina Bartošková, Jarmila Cejpová, Tonda Dočekal a mnozí další.
Vlekařem byli Franta Bobek, Karel Dlouhý a někdy zaskočili i jiní (Josífko,Vnuk sen. a snad i Zd. Tesárek).
Vlečné letouny byly Fi 156 Čap OK – ZEG (opravený svépomocí v Aeru), C 104 s kovovou vrtulí OK-BIK a Z - 26.
Předsedou ALAZu byl dlouhá léta Oldřich Libovický - zaměstnanec Aera (krátkou dobu pak Vl. Goldberger – akce Dejme příležitost mládežníkům).
V roce 1952 jsem stále létal na letišti v Čakovicích a v létě byl účastníkem pokračovacího kursu ve Vrchlabí, kde jsem byl přeškolen na LG 124 Galánka OK - 0400 a pokoušeli jsme se na Jeřábu o první lety do dlouhé vlny.
Stal jsem se žákem Vojenské pilotní školy
Koncem roku jsem obdržel Povolávací rozkaz k nástupu do Leteckého učiliště, kam jsem nastoupil jako žák Vojenské pilotní školy a svou leteckou činnost v ALAZu resp. v aeroklubu skončil.
V ALAZu jsem létal na následujících kluzácích a větroních:
| ŠK – 38 | OK – 5062, 5190, 5237, 5300, 5406, 5493, 5598 |
| GB II b | OK – 8092, 8282, |
| GB II c | OK - 8313 |
| Z 24 | OK – 8170, 8171, 8173, 8575, 8658 |
| OLYMPIA | OK – 8076, 8260 - pro film Vítězná křídla měla SE-SIA, 8362, 8404, 8425 |
| Z 25 | OK – 8673 |
| LG 124 Galánka | OK – 0400 |
| LG 125 | OK – 0608, 0787, 8745 |
| JEŘÁB I (Kranich) | OK - 9266 |
| VÁŽKA (Weihe) | OK - 8358 |
| LG - 130 Kmotr | OK – 1242 |
| JEŘÁB II (Kranich) | OK- 9001 - Vrchlabí |
