Z Blaníka na Vosu… 2.část – létání

12.11.2008

Nastala osudová chvíle, sedím ve Vosičce a kamarádi mi podávají popruhy, ty sepnu sponou, a utahuji je. Už není úniku, už mám Vosu k sobě přivázanou. Už tvoříme spolu jeden celek. Ona a já...

Z Blaníka na Vosu… 2.část – létání
Z Blaníka na Vosu… 2.část – létání (Zdroj: Aeroweb.cz)

Článek navazuje na první díl o pozemní přípravě. Z Blaníka na Vosu… 1. část – pozemní příprava

Nastala osudová chvíle, po kontrolním letu na Blaníku, kdy si instruktor ověřil moje schopnosti, mi řekl: „Dobrá, přesuň se k Vose, ukurtuj se a připrav se na let, za chvilku se u tebe zastavím.“Opět se dostavuje pocit nejistoty, ale to už sedím ve Vosičce a kamarádi mi podávají popruhy, ty sepnu sponou, utahuji je. Už není úniku, už mám Vosu k sobě přivázanou. Už tvoříme spolu jeden celek. Ona a já.

"Start s vlekem z dráhy...", "Dráha volná..."

Nožní řízení… volnost prověřena. Přístroje… nastavuji výškoměr na QNH a zapínám rádio. Pásy… utaženy. Vyvážení… no, prý ho mám nastavit na polohu „těžký na hlavu,“ ale ne úplně do krajní polohy… tento úkon provádím s jistou nejistotou. Brzdící klapky… zasunuty, zajištěny… všechny úkony procházím v duchu ještě jednou… a už přichází instruktor… říká mi: „Jen klid, budu na rádiu, lítá to úplně stejně jako každé jiné letadlo, hlavně klid, dáš si vlek do 500m… tam si vyzkoušíš mírné zatáčky, trošku si to letadlo osaháš, a pěkně se zařadíš do okruhu a přistaneš. Podvozek zatím nezatahuj…“ V tom už slyším nahození naší „dvěstěpětky“… zavírám kabinu… kontroluji jestli se zámky zaklaply… a čekám na vlečnou…

Zkouším rádio, z reproduktorů za mou hlavou se ozývá: „pětkou“… to už pomalu kolem projíždí vlečná. Táhne za sebou lano, pro které už někdo běží… v tom Vosičkou mírně zakymácí vrtulový proud od motorové, která se pomalu sune před větroň… to už před čumákem klečí kluk s lanem… tahám za žlutý vypínač lana… kroužek lana je pomalu vložen tam, kam patří… slyším mírný poklep rukou na trup… který mně říká: „povol vypínač!“… to také dělám… čelisti vypínače pevně obejmou kroužek lana… pomocník ještě silou zatahá za lano, až to celým letadlem trhne… tím zjistí, že je vše v pořádku… a přesouvá se ke křídlu… mávnu na něj rukou… tím mu dávám znamení, že jsem připraven na start… on to pochopí… a pomalu zvedá křídlo…

Nyní sleduji, jak vlečná přede mnou pomalu napíná lano… najednou to letadlem mírně trhne… lano je napnuté… mírně přibrzďuji, aby se lano napnulo… nastává osudová chvilka klidu… obě letadla, která jsou k sobě svázaná lanem stojí na ploše a čekají, motor je na volnoběh… když v tom z rádia slyším: „…start s vlekem z dráhy…“ na to zazní odpověď: „dráha volná“… na tento signál se ozve motor vlečné… a pomalu se začne rozjíždět… pomocník u křídla se dává také do pohybu…

Vosička se začíná mírně naklánět… dávám mírně kontra křidélka… pomocník už běží z posledních sil… najednou levé křídlo prudce propadne… už mám plnou výchylku křidélek proti… říkali mi, že mám čekat při nízkých rychlostech málo účinná křidélka, ale toto mě překvapilo… dávám trošku pravé nohy… a už je větroň pěkně usazen za vlečnou… mírně přitahuji… a v tom okamžiku Vosička poskočí… a už letí… začínám jí tlačit k zemi… má snahu stoupat… to hned opravím vyvážením… a už i vlečná letí… prolétáme mírnou turbulencí za dráhou… a jsme ve vzduchu… letadlo se ve vleku ovládá snadno… na všechny zásahy do řízení ochotně reaguje… mírnou zatáčkou stoupáme do 500m… ani jsem se nenadál a už vlečná mává křídly… vypínám se… letadlem to mírně trhne…

Trocha adrenalinu při přistání

A už je samo… už si plachtí vzduchem… mírně stoupá… má přebytek rychlosti a tím i vztlaku… potlačuji… a zpomaluji na 80km… nastavuji vyvážení… letadlo letí samo… nádhera… tak se pokusím o mírnou pravou zatáčku… šlapu trošku pravé nohy a hned následují pravá křidélka… letadlo se zhoupne a přechází do zatáčky… kulička mi ale lítá… došlapuji ji nohou… ale v tom zjišťuji, jak je směrovka účinná… už se mi podařilo kuličku dostat mezi rysky… nyní zatáčku srovnávám… a pokouším se o zatáčku na druhou stranu… už je to lepší… ale na tu kuličku si musím dávat pozor… už vím, proč je daná uprostřed palubní desky… přímo v zorném poli pilota…

Srovnávám let… udělám si ještě pár zatáček a alespoň trošku se sžívám s tímto krásným letadlem… ale to už mám výšku 300m a je čas se zařadit do okruhu… plynule nalétávám do „polohy po větru“ … kontroluji dráhu, 4. a 3. zatáčku… na pásy není čas… hlásím se rádiem… v tom si vzpomenu na podvozek… kouknu na něj… zdá se být zajištěný… to už je čas točit 3. okruhovou zatáčku… to provádím…levá noha, levé křidélka…a letadlo pěkně zatáčí… ozývá se nezvyklý hukot… a sakra!... výkluz jako prase… chci ho srovnat nohou… ale co se to stalo… směrovka je zablokovaná…nejde mi uvolnit z krajní polohy… proto šlapu trošku silou… a už je vše OK… spadl mi kámen ze srdce… už vím… v příručce bylo psáno, že může dojít k přisátí směrového kormidla… přesně to se mi právě stalo… v podstatě to ale nebyl žádný problém… jen si na to musím dávat pozor… (pravidelně se to stává při skluzu)… u Blaníku se to nestává… tak proto jsem byl mírně překvapen…

Ale to už točím 4. okruhovou zatáčku… srovnávám jí… nyní letím v ose dráhy… vytahuji brzdící klapky… jsou prý o poznání účinnější než u Blaníka… o tom se okamžitě přesvědčím… přivírám je… zrychluji na 90km… provádím klasický sestup… země už se blíží… provádím podrovnání… brzdy mám plně vysunuté… Vosička chvilku plave nad zemí… hlavním kolem se již trávy dotýká… plynule přitahuji…až se jemně dotkne země… nyní s hukotem kodrcá po matičce Zemi… řídím směrovkou dojezd… a už stojíme… křídlo padá na zem… a v tom okamžiku je vosička zase bezmocná… bez pohybu… zase stojí na ploše… a čeká… čeká možná zrovna na Vás…

Tak proběhl můj první let na tomto krásném stroji… ještě téhož dne jsem musel letět jeden seznamovací let a čtyři přistání do omezeného prostoru… kde jsem si již osahal i zatahování podvozku, na tento úkon si musí každý vytvořit vlastní postup, zatažení není zrovna nejjednodušší… ovšem vytažení je již bez problémů…

Po tomto dni se v mém zápisníku letů objevila další kvalifikace… kvalifikace pro mě do té doby nejcennější… možnost létat větroň VSO-10… poté jsem absolvoval mnoho letů na tomto nádherném stroji… ale to je již jiná kapitola… o tom snad někdy příště…

 

Závěrem článku bych rád rozpoutal diskuzi na téma: přeškolování nových pilotů na výkonnější větroně v aeroklubech.

Vím o mnoha letištích, kde mladý pilot musí splnit řadu povinností, než má vůbec nárok žádat o možné přezkoušení na nový typ. Někdy je hlavní podmínkou nálet, jindy kilometry na přeletech… Například u nás v Podhořanech je přeškolení na VSO-10 téměř povinností. Ctíme pravidlo, že letadlo by mělo létat, a tím i v podstatě na sebe vydělávat. Žák je po pilotkách kolikrát „nahnán“ do Vosy násilím. O tom, zda je schopen přeškolení rozhoduje několik lidí, kteří hodnotí rozlétanost a především schopnosti pilota subjektivně podle svých dlouholetých zkušeností. Za pravdu tomuto postupu dává fakt, že se u nás při přeškolování nestala žádná mimořádná událost. Zároveň si u nás nevybavuji žádného pilota, který by měl nálet 25h a Vosičku nelétal.

Jak to probíhá ve Vašem aeroklubu?

 

Mohlo by vás zajímat


Zkušenosti a doplnění našich čtenářů

Přidat komentář