FAI WORLD GLIDING CHAMPIONSHIP RIETI 2008

17.08.2008

Dostalo se mi příležitosti dělat pomocníka Daneši Grulovi na Mistrovství světa v plachtění 2008 v Rieti, což je město přímo ve středu Itálie, jak se tam dočtete z mnoha cedulí. Rieti se nachází asi 80 km NE od Říma, v údolí mezi horami ve výšce necelých 400m AMSL. S Danem jsme odjížděli z Medlánek 29.6. a asi po 19 hodinách jízdy s přívěsem (italští řidiči, značení silnic, natož objížděk je kapitola sama o sobě) jsme dojeli do letištního campu. Následovaly dny neoficiálních a oficiálních tréninků, mezitím přijížděli další závodníci se svými pomocníky.

FAI WORLD GLIDING CHAMPIONSHIP RIETI 2008
FAI WORLD GLIDING CHAMPIONSHIP RIETI 2008 (Zdroj: Aeroweb.cz)

Soutěžilo se ve 3 třídách - World, Club a Standard.

Světová třída je zajímavá tím, že všichni piloti mají stejný typ letadla (PW-5). Ať si každý o tomto letadle udělá vlastní názor . Již na začátku závodu si vysloužila tato třída přezdívku „Káčátka“. Letadla i s piloty musí mít stejnou hmotnost, šablonou se měří profil křídla a velikost koleček. Je zajímavé, že nikoho nezajímala centráž letadla, která podle pilotů má na let větší vliv než průměr kolečka a tak bylo vidět, jak některá Káčata stojí hezky na hlavním podvozku, jiná ležela na ocase. V této třídě jsme měli zastoupení piloty Miloš Dedera (6. místo) a Miloslav Cink (12. místo)

Klubová třída se vyznačuje tím, že se nesmí používat pro zvýšení hmotnosti a tím zvýšení rychlosti letadla při stejném klouzáku voda. Hmotnost je dána referenční hmotností letadla, což je hmotnost vybaveného letadla. Aby se vyrovnali různé výkonnosti letadel, má každé letadlo přiděleno v handicap listu číslo, které pak zvětšuje nebo zmenšuje průměrnou rychlost letu (základ je 100, menší číslo znamená horší výkonnost a opačně). Létala zde tyto letadla: ASW 15B na kterém létal Daneš (28. místo), Cirrus, kterého měl Roman Mráček (8. místo) a pak Jantar, LS1, ASW 19, ASW 20, ASW 24, Hornet, DG 100, Discus, LS 3 a DG 300.

Standardní třída jsou letadla, kde je povoleno používat vodní zátěž, bez klapky a rozpětí 15 metrů .V této třídě jsme měli zastoupení v podobě Jaroslava Tomaňi (12. místo) a Pavla Loužeckého (21. místo), kteří létali na letounech reprezentace ČR Discus 2a a LS8b.

Zlomená vrtule na vlečném letadle

A teď něco k tomu, jak probíhal obvyklý den:
Po snídani jsme jeli složit letadlo a odtáhnout ho na grid. Cestou se projelo přes váhu, kde se kontrolovala hmotnost kluzáku. V 10:30 byl briefing, kde se piloti dozvěděli trať, kterou letí, dostali tzv. task sheety (trať letu s otočnými body) a vyslechli si předpověď meteorologické situace od vojáka italské armády. Jeho předpověď mu vyšla pouze jednou a to na den, kdy bylo volno - bylo zataženo a zima 25 stupňů. Obvyklé teploty se totiž pohybovali kolem 35 někdy i 38 stupňů. Start byl v rozmezí od 12 do 14 hodin, podle toho, jak se vyvíjelo počasí. Vždy byl vyslán na výzvědy vojenský Nimbus 4DM a podle toho jestli nahodil motor nebo ne se buď letělo nebo čekalo. Disciplína byla zrušena kvůli počasí pouze jednou a to předposlední den. Každý pilot musel mít své vlečné lano, které vlečná po přistání vypnula. Lana sbírali pomocníci, až všechna letadla byla ve vzduchu, takže si dovedete představit, jak to asi vypadalo, když jsem hledal vlečné lano mezi dalšími 100 lany. Pak jsem měl volno, většinou jsem byl v bazénu, nakoupit, projet se na kole a nebo poslouchal v campu frekvenci na které byli naši piloti - někdy to byly opravdu nervy. Jak Daneš přistál, tak jsme letadlo odvezli, umyli, sklidili a poté se dlouho debatovalo mezi piloty o tom, jak letěli, jak letět měli, kde to pokazili a jak říkali Slováci, kďe sa meli odjebať odťialto. Tato diskuze plynule pokračovala až do večera a když se vyskytli jisté nevysvětlitelné situace při přeletu způsobené počasím, tak se to svedlo na brízu a to buď mořskou, horskou a nebo výškovou, popřípadě na konvergenci či divergenci a v nejhorším na kombinaci obojího.

Česká výprava při závěrečném průvodu městem

V průběhu závodu byly pořádány různé mezinárodní večírky, kde se daly ochutnat různé speciality zúčastněných států. ČR se prezentovala čtyřmi litry Becherovky a 80 litry piva Staropramen. Tady se ukázalo jak je české pivo dobré a vyhlášené, protože jeden sud byl zkažený, ale to neměnilo nic na tom, že se sud vypil, ba dokonce si cizinci mysleli, že se jedná o pivo kvašené. Přišel na to až jeden podlý Litevec, ale to už v sudu zbylo tak 5 piv. Druhý den se to na výkonnosti pilotů neprojevilo.

Ruská PW-5ka s ulomeným předním podvozkem

V průběhu závodu jsme měli 2x outlanding neboli přistání v poli. Jednou Miloš Dedera s PW-5kou u Avezzana, to jsem jel jako pomocník - navigátor a podruhé Míla Cink, rovněž s PW-5kou a také u Avezzana. Protože Míla neměl žádného pomocníka, čekalo se až bude někdo z nás volný. První jsem se dostal na řadu já a tak začal můj první samostatný výjezd do pole. Poprvé jsem jel sám s tranďákem a ještě k tomu v Itálii. Cestou mě kontrolovali Carabinieri (Policie), ale neuměli moc anglicky. Nedokázali pochopit, proč auto má poznávací značku českou, tranďák polskou a k čemu taková věc je a proč je prázdná. Po 30 minutách, kdy jsem zablokoval odstaveným vozem celou křižovatku (to bylo na příkaz policisty), jsem se vydal dále na cestu. To hlavní teprve začalo jak jsem dorazil na místo. Zemědělec zavolal na Mílu policisty, že mu letadlem zničil úrodu (rostla zde deseticentimetrová kukuřice, Míla přistál mezi řádky a nezničil ani rostlinku) a tak policie čekala s Mílou 4 hodiny na poli, než jsem dorazil. Zastavili kvůli nám provoz na silnici, abychom mohli přenést rozložené letadlo a pak jsme jeli na farmu zemědělce, kde po nás chtěli všechny možné doklady, ani nevěděli od čeho jsou, ale všechny si je zkopírovali. Kdybych jim dal školní kartičku na obědy, zkopírují si ji také. V 22 hodin nás pustili a mi přijeli po mírném zabloudění v Avezzanu o půlnoci do campu.

Zatímco piloti letěli, trávili jsme čas v bazénu

V začátku závodu se stalo hned několik havárek, všichni piloti vyvázli bez zranění, jen pro ně závod skončil. V tréninku a první den závodu to „zapíchlo“ 6 větroňů (Anglická mistryně světa Sarah Kelman nezvládla dokluz a skončila někde před letištěm v poli - letadlo rozbito. Nor Anders Kulblik a nějaký LAK 19 přistáli v lese - letadlo museli rozřezat, aby jej od tam dostali. Americký Discus sedl v poli - letadlo rozbito. Finská PW-5 nezvládla dokluz a chytla před prahem dráhy křídlem o strom a skončila v plotě před letištěm a ruské PW-5ce ulomil pilot při přistání přední kolečko. Hned první den tréninku si vlekař nevšiml vlečné před sebou, spatřil ji na poslední chvíli, šlápl na brzdy a otočil vlečnou na vrtuli - ulomená vrtule, poškozen kryt motoru).

Finská PW-5ka v plotě

Jsem velice rád, že jsem se mohl mistrovství světa zúčastnit, protože to pro mě byl obrovská zkušenost, načerpal jsem mnoho nových poznatků a mám spoustu zážitků. Poslouchal jsem příběhy a zkušenosti služebně starších pilotů a snažil si zapamatovat alespoň něco, abych to mohl někdy v praxi uplatnit, ať už to bylo létání na svahu, ve vlně, v horách a nebo v čisté termice. Potkal jsem spoustu zajímavých lidí a snažil se nasávat atmosféru takto velkého závodu.

Americký Discus v příkopu


Výsledky:

Světová třída:
1. Laurent Couture z Francie s 9038 body
2. Mario Schupfer z Rakouska s 9021 body
3. Gilles Navas z Francie s 8948 body
6. Milos Dedera z České republiky s 8493 body
12. Miloslav Cink z České republiky s 6148 body

Klubová třída:
1. Matthias Sturm z Německa s 8852 body
2. Killian Walbrou z Francie s 8817 body
3. Peter Temple z Australie s 8671 body
8. Roman Mraček z České republiky s 8402 body
28. Daneš Grula z České republiky s 7228 body

Standardní třída:
1. Michael Buchtal z Německa s 9367 body
2. Mario Kiessling z Německa s 9200 body
3. Peter Hartmann z Rakouska s 9183 body
12. Jaroslav Tomaňa z České republiky s 8466 body
21. Pavel Loužecký z České republiky s 7813 body

Další fotky naleznete zde:
http://picasaweb.google.cz/nomis.spony/WorldGlidingChampionship2008RIETI
Jan Šponer – student FSI VUT Brno, pilot GLD, aeroklub Medlánky

Mohlo by vás zajímat


Zkušenosti a doplnění našich čtenářů

Přidat komentář