Věřím, že by se i někdo našel… Bojím se, ale zároveň doufám, že popisem této události pomůžu ostatním.
Tak tedy, přes zimu obvykle létám na lyžích. Udělal jsem si je z vyřazených snowboardů. Tuto zimu jsem nelétal, protože jsem byl zaneprázdněn jinými povinnostmi. Před týdnem mi to ale nedalo, nasadil jsem na letadlo lyže, vyměnil stará přední gumová lana, dal nová zadní lanka a alespoň trochu pojížděl a zkoušel sníh, pak se zatáhlo a už jsem nechtěl riskovat sněhovou přeháňku. Uložil jsem tedy letadlo na vrstvu sněhu do hangáru i s lyžemi.
"Krásný den"
„Dnes je krásný den“, pomyslel jsem si za další týden, když jsem měl splněné povinnosti a rozhodl jsem se, že se trochu prolétnu. Vyndal jsem ostruhový hornoplošník typu Tulák- Piper se sedadly vedle sebe, udělal obvyklou předletovou prohlídku a zkontroloval i uchycení lyží.
Bylo trochu těžší odlepit zamrzlé lyže k sněhu, co jsem předtím naházel do hangáru, ale povedlo se. Vytáhl jsem letoun před hangár, nahodil motor, zahříval a udělal povinné úkony. Pak jsem se chtěl rozjet. Nešlo to, letoun byl zamrzlý. „Nevadí, že nemám nikoho k pomoci“, pomyslím si, udělám to jako obvykle, pomalu jsem přidal plný plyn stále nic. Zakýval jsem výškovkou a letoun se po několika nárazech ostruhovou lyží do sněhu rozjel. Fajn říkám si, teď nezastavit a rozlet proti větru. Rozjel jsem se do vyčkávacího, v pohybu zkontroloval okolí, plný plyn a frrrr… Letoun se jen těžko v 40 cm hlubokém mokrém sněhu rozjížděl.
Levá lyže, na kterou jsem viděl, se bořila asi 15 cm do sněhu. Potlačil jsem tedy letoun, abych měl co nejmenší odpor, a po cca 150 m jsem dal malé klapky. Ještě chvilku… Pomohl jsem tomu krátkým prudkým přitáhnutím s následným povolením kniplu. A byl jsem ve vzduchu. Hurá.
Z pohodového létání rázem boj o holý život
Ale co to! Letadlo se kývá ze strany na stranu a přibrzďuje se! Jsem v 50 metrech, rychlost 110 km/h, zatahuji klapky a potlačuji. Co se děje?! Jako bych to znal, ty vibrace! Ale o vyšší frekvenci – no jasně, to dělávají nevyvážená kola. Ale tohle? Koukám na levou podvozkovou nohu a… Lyže se kýve v sekundových intervalech nahoru a špička překmitává dolu pod kolo. Přemýšlím co s tím, potopit to a přistát? NEE! Hned to zavrhuji! To bych měl letadlo na šrot, zlomenou vrtuli, ohnuté lože a nejspíš i křídlo. To můžu udělat vždycky! Musím vymyslet něco lepšího! V nádrži mám na tři dlouhé hodiny letu. Pak s tím musím přistát. To je dost dlouhá doba na přemýšlení.
Opatrně tedy stoupám na bezpečné rychlosti 110 km/h, ale nějak to nestoupá, má to stále velký odpor. Rotax 912 vrčí naplno, 5800 otáček. Stoupám tak 2m/s – podezřele málo, trochu to táhne doprava… A co pravá lyže? Nevidím na ní! Nevadí – vystoupám do bezpečné výšky tak 900 m nad zem, odpoutám se z pásů a podívám se na ni, přemýšlím. Levá lyže stále pokmitává. Húú, húú, húú.
Konečně jsem v bezpečné výšce. Stabilizuji éro na co největší výdrž ve vzduchu, nahrubuji vrtuli, stahuji plyn, odpoutávám se a nakláním se nad pravé sedadlo. Z okénka vidím pravou lyži úplně potopenou špičkou, tak 40 cm pod úroveň osy kola. To je průšvih! To je v pr..! To jsem zase něco totálně podělal - nadávám si.
S tím nepřistanu bez převrácení na záda. Co s tím!!!???
Húú, Húú – jasně, co nás učili v teorii? Aerodynamika?! Pokud snížím rychlost ta levá kmitající lyže, co na ni nabíhá vzduchový proud a stále ji stlačuje dolů do polohy, kde už ji gumové lano vrací zpět… JASNĚ, už to mám! Snížím rychlost!
Zjemňuji vrtuli, pomalu snižuji rychlost na 105, nic. Jen výkmity se zmenšily. Pokračuji na 100 km/h, ještě to kmitá, ale snad přestane… Modlím se. Vím, že pádovku v čisté konfiguraci Vso mám 68, VS1 na malých klapkách pak kolem 65 km/h, ale mám větší odpor kvůli pravé lyži… Přemýšlím, nemůžu jít pod 75 km/h na klapkách 15%! Nemůžu riskovat pád. Pomalu snižuji rychlost, připraven zabránit pádu a KONEČNĚ na 85 km/h se lyže přitáhla a umožňuje let.
Vykláním se nad pravé sedadlo a koukám na pravou lyži – „ je to v hajzlu“ – kleju.
Levá lyže vyřešena, zbývá pravá
Levá lyže je stabilizovaná, ještě že je téměř „olej“. Zkouším, jakou rychlost levá lyže vydrží, aby nezačala kmitat kvůli přistání, kde asi budu potřebovat kvůli turbulenci u lesa větší rychlost. Přidávám a stále ještě drží na 105 km/h. Teď, když je ve správné poloze, tak ji guma drží i na vyšší rychlosti. To by šlo. Jenom nesmím udělat žádný prudký pohyb, aby nepřekmitla z rovnovážné polohy. Přemýšlím, že bych to při přistání položil prvně na levou stranu a přistál jen na jednu lyži. Jenomže – to se stejně nakonec přetočí na záda. Musím něco udělat s pravou lyží!!! NUTNĚ!
BING! Napadla mě myšlenka. Přelezu na pravou sedačku, otevřu dveře, sundám pravou nohu z nožního řízení a šlápnu na pravou lyži a snad se vrátí a gumové lano ji udrží! Jenže – otevřu-li pravé dveře, můžou být proudem nabíhajícího vzduchu urvány a mohou mi upadnout do výškovky, nebo směrovky. Jestli mi urvané dveře zruší ocasní plochy, tak to bude ještě horší! To snad bude lepší to zkusit jen na levé lyži…
Ne! Musím ty dveře otevřít na pádovce! Pak neupadnou… A jestli jo, tak je odhodím bočně co nejdál, abych udržel celou výškovku a směrovku… Ok, drž se chlape, říkám si. Myslím na rodinu… Nebude lepší to na sněhu obrátit?
Jenže… Zrovna jsem nainstaloval novou za letu stavitelnou vrtuli, taková krása, takový prachy! Oprava lože, motorového krytu, konce křídla, možná celé, ne, do toho nejdu!
Zase stoupám tak na 1300m nad okolní krajinu. Stabilizuji letoun nad rozlehlé lány polí, nad rozsáhlou neobydlenou oblast, vyvažuji, rychlost 105 km/h.
Z pilota je kopilot
Odpoutávám své čtyřbodové pásy, začínám přelézat na pravou stranu. Není to tak lehké. Prvně pravou nohu okolo pravého kniplu, položit ji na směrové řízení, držet směr… podařilo se. Za stálého řízení přesunout svůj špekatej zadek na pravou sedačku, povedlo se až na ty sluchátka! Kabel z levých sluchátek nestačí na pravou stranu, je zamotaný v pásech… Strhávám je. Levou nohu rychle na svou polohu na levém směrovém pedálu. Výborně, povedlo se. Letadlo se trochu kýve, ale nevadí. Jsem co- pilot!
Teď stabilizovat rozkývaný letoun a pomalu ubírat plyn a natahovat éro na pádovku, hlavně citlivě… Kolikrát jsem to cvičil… mockrát. Jenže pravá lyže má veliký odpor, tak jsem připraven bleskurychle potlačit v zábraně pádu.
Když prudce přidám reakční moment od motoru, působící do leva, mě z toho musí vytáhnout! Přemýšlím dopředu… případný vrták by byl doprava. Takže knipl doprostřed na neutrál a levá noha na plno, až se to přestane otáčet, tak přitahovat a poté přidat i přípusť… Raději ne! Musím být opatrný! Prvně se musím připoutat, alespoň pásy kolem břicha, abych nevypadl z letadla, kdyby se to nějak zvrtlo.
Konečně rychlost na 75km/h otvírám pomalu dveře, ty začínají vibrovat, držím je pevněji. Mám strach!
Konečně, dveře jsou na křídle, drží v horních závěsech a díky prohnutí vztlakují a drží se na křídle. Pokusím se vytáhnout pravou nohu z letadla. To nebyl dobrý nápad. Letadlo hned zatáčí doleva v pravém náklonu. Takhle to nepůjde… Zkouším pravou rukou uchopit gumové lano a táhnu, nejde to. Gumové lano je z gumiček a ty asi povolily. Stabilizuji letadlo, beru knipl do nohou mezi kolena. Pravou rukou znovu beru gumové lano a pomáhám si i levou rukou - super, vrátil jsem lyži do polohy špičkou nahoru. Pravou rukou držím povolené gumové lano se stabilizovanou lyží, koleny knipl a levou přidávám opatrně plyn. Zrychluji na 100 km/h, kvůli dveřím více raději ne.
Jdeme na finále
Tak teď je to se vší všudy, začíná mi být zima, hlavně na pravou ruku. Rychle divert k velkému letišti, kde bude nějaká obsluha. Je to kousek - 15 km. Letem k letišti vyklesávám stabilní rychlostí 1,5 - 2m/s. Zařazuji se do okruhu ve 300 m AGL. Po větru dělám povinné úkony a děsím se, jak to zvládnu. Dopředu si říkám, že musím přistát bez prudkých pohybů, aby mi nepřekmitla levá lyže. Třetí a čtvrtou zatáčku spojuji v jednu o náklonu 15 stupňů. A máme tu finále…
150m AGL, stabilizuji rychlost na 95 km/h. Začínám být v klidu. Soustřeď se, napomínám se a stále promrzlou rukou držím gumu od lyže a jsem na sedačce co-pilota s otevřenými dveřmi.
100 m AGL, trochu se mírně dotahuji, abych nemusel táhnout rozbité éro přes celé kilometrové letiště.
75 m AGL, podvědomě kontroluji klapky, stahuji plyn a vypínám vrtuli. Vrtuli rovnám startérem do vodorovné polohy, abych ji při převrácení nezničil a doufám, že levá lyže nepřekmitla (už na ni nevidím). Potlačuji, protože ztrácím rychlost pro odpor stojící vrtule. Rychlost 95km. To je dobré.
Pěkně pomalu plynule přechodový oblouk, trošičku mi to plave, nechávám to vyplavat a pomalinku z 1 m přitahuji. Jako do peřinek! Je to divný, ale když mám strach, lítám líp než můj bývalý instruktor… Jsem šťastný, opravdu moc. Dojíždím ke stojánce, vypínám a jdu se podívat na lana.
Co se stalo?
Gumová přední lana byla povolená a pravé bylo delší, asi natrhané vevnitř.
Oslovil jsem osazenstvo na letišti, jestli nemají gumová lana - neměli.
Dotáhl jsem tedy přední gumová lana tak, aby umožňovala průhyb lyže pouze 10 cm, povolil jsem zadní provazová lanka, tak aby v letové poloze letounu měly mírný průhyb, asi tak 3-5 cm. Tím se dosáhne správné polohy lyže pro další použití a let. Za letu musí přední gumové lano táhnout špičku vzhůru a zadní provazové lano musí umožnit lyži, aby se dostala do této pozice tedy asi 15-20 stupňového úhlu lyže oproti podélné rovině letounu. Zároveň při rozjezdu musí zadní provazové lano umožnit zvednutí stabilizačních ploch do rozletového režimu tak, aby neohýbalo konce lyží, tedy s mírnou vůlí.
Příliš velká vůle předního gumového lana bez pojištění může zapříčinit to, co jsem popsal. Příliš utáhlé, našponované gumové lano nebo pojištění zapříčiní obvykle zlomení lyže při pojíždění přes hrboly.
POUČENÍ:
Vždy v zimě kontrolujte, zda vám při oblevě nezatekla voda do gumového lana (obvykle je tvořeno gumovými provazci o malém hranatém nebo kulatém průměru) a pak nezamrzla – může to zkřehnout a popraskat, určitě to změní vlastnosti gumového lana, ať je tlusté jak chce, nebo je třeba dvojité – je to jedno. Pojistěte to gumové lano vpředu propletením ocelového lanka malého průměru (1,5 mm stačí) – nezapomeňte na dostatečnou vůli.
Dělejte důslednou předletovou kontrolu gumových provazců a nenechte je zmoknout nebo nasáknout vodou. Nejlépe si je noste čerstvé z domu. Taková klimbající lyže, nebo lyže špicí dolu to je opravdu o strach – v tom nejlepším případě!
PS: Stydím se za sebe, že jsem ta gumová lana před letem lépe nezkontroloval a neprohmatal, podívat se, to nestačí. Doufám, že vám ostatním, kteří máte tento systém uchycení lyží, tento článek pomůže a nebudete za letu řešit stejný problém jako já.
PPS: Sláva klasickým vzpěrovým hornoplošníkům, neumím si představit stejnou situaci, kdybych seděl ve Stingu nebo ve Zlínu.
Jeden z Vás pilotů.
