Létáme na různých letištích a pravdou je, že v posledních letech se u volných a rovných ploch začaly objevovat zvláštní létající aparáty výrazných barev, velikostí a tvarů. Myslel jsem si, že draky lze pouštět jen na podzim. Sport dosud nemá české jméno. Je to tedy Powerkiting, Kiteboarding, Snowkiting... Tato sportovní oblast, která se v posledních letech ve světě i u nás velmi intenzivně rozvíjí, nabízí spoustu možností aktivního využití volného času. Použití řiditelných draků je velice pestré, je však potřeba si uvědomit, že se jedná o extrémní sport a je nutné respektovat zásady bezpečnosti, zejména na veřejných letištích. /základní pravidlo je, nikdy nezačínat sám bez odborného dohledu vyškolených instruktorů…nejlépe najít si nějakou veřejnou kiteboardingovou školu/.
S pomocí draků můžete využívat síly větru k jízdě na bruslích , (kolečkových nebo na ledě), skateboardu, speciální tříkolce - buggy, mountainboardu, (terénní varianta skateboardu). V zimě se přímo nabízí využít kite s lyžemi nebo snowboardem, případně bruslemi - snowkiting. Další možností je jízda na vodě - kiteboarding. Pokročilí kiteři dokáží pomocí svého draka létat vzduchem a provádět různé akrobatické kousky.
Jak to funguje ?
Dopředná rychlost a tažná síla vzniká u řiditelných draků obtékáním vrchlíku proudem vzduchu, tedy pohybem draka vůči vzduchu. Čím bude rychlost větru větší, tím rychlejší bude proudění vzduchu kolem profilu a tím větší bude i rychlost a tah. A naopak, když se drak zastaví, ztratí vztlak a padá k zemi. Draci komorové konstrukce vytvářejí za letu tvar křídla, který vzniká přetlakem uvnitř vrchlíku. Vrchlík se skládá z horní a spodní strany - vrstvy, tyto plochy jsou propojeny žebry. Žebra mají tvar profilu křídla, jsou opatřeny otvory umožňujícími vyrovnávání tlaku uvnitř vrchlíku a tím i správné dofukování. Protože draci této konstrukce vytvářejí profil obdobný jako u leteckého křídla, mají vysokou účinnost a při stejné ploše dávají oproti jiným typům draků největší tah. Jsou ideální pro veškeré pozemní aplikace (bodykiting, buggykiting, snowkiting atd), varianty s uzavřenou náběžnou hranou (pouze s dofukovacími otvory) jsou určené i na vodu.
Tolik informace o tom, o co tady jde. Mé první setkání s kiterem bylo v letištní restauraci v Letňanech, kam jsem hladový a žíznivý mezi výcvikovými lety zavítal. Sice byl hovorný, ale pro čtenáře Aerowebu bych z daného poklábosení mnoho použít nemohl. Zajímal se, zda a kdy je letiště úplně pro letový provoz uzavřeno, zda létáme i na sněhu, jaké máme vzletové a přistávací limity větru z boku a podobně. Netušil jsem, s kým se bavím, tak jsem všechno poctivě vysvětloval, i to, že nejsme jen nějaké letiště, ale mezinárodní. Posléze jsem ale pochopil, že řiditelní draci, stejně jako modeláři na letiště nějak patří. Tedy pokud se dodrží potřebné bezpečnostní podmínky. A po krátkých, ale intenzivních zkušenostech zjišťuji, že s aeroklubáky jsou tito lidé nějak z hlediska postižení spřízněni a bylo by chybou je z letiště vyhazovat. Jistě se dají najít vzájemně přijatelné podmínky pro provozování našich zájmů a navíc, máme přece dost společného.
Po nasycení a napojení rozhovor skončil. Kitery na letišti potkávám stále, což živí mou zvědavost. Nijak nás neohrožují a snad ani my je. Jenže pro pořádek, vedoucí letového provozu, který za činnosti prováděné na letišti zodpovídá, jedná, jistě stejně jako jednali v Hosíně, s provozovateli tohoto zvláštního sportu o bezpečnostních pravidlech, která, pokud budou stanovena, přinesou jistotu do řad aeroklubáků i kiterů a věřím tomu, že se nakonec na letiště vejdeme všichni.
A jak je to tedy s organizovaným výcvikem? Co má společného s leteckým výcvikem? Jak je tento sport finančně náročný? Odpovědi na tyto otázky a další zajímavosti přineseme již brzy v rozhovoru se slečnou Anetou, kiterkou, kterou jsme v Blaníku svezli a která již může oba sporty trochu porovnat.
