Jak šel po mně Gripen

Když naše armáda pořídila za ne zrovna levný peníz Gripeny, byla to pro mě zpráva, kterou jsem prostě přijal jako fakt. To, že se jedná o moderní stíhačky, které naše letectvo potřebovalo, jsem věděl. Co jsem ale netušil bylo to, že budu moci tento letoun vidět a to na vlastní oči, přímo v akci a to v poměrně blízké budoucnosti.

Jsem z Prahy a jako většina obyvatel hlavního města, když je hezky, vyrážíme s manželkou na chalupu blízko Chotěboře. Mám velice tolerantní manželku, která mi ještě navíc trpí můj koníček, a to je létání na ultralehkém letounu. Většinou o prázdninách vždy v pátek manželka vezme auto a jede na chalupu. Díky mému koníčku nemusím na chalupu jezdit s ní, ale asi tak za půl hodinku po jejím odjezdu jedu na letňanské letiště a vyrážím do LKCT — Chotěboř, kde na manželku počkám dle dopravy na dálnici; posledních pár kilometrů pak jedeme vzorně spolu. To samé platí i pro odjezd, ale samozřejmě v opačném pořadí.

Když si představíte spojnici mezi LKLT a LKCT , zjistíte, že se při přeletu člověk dostává dost blízko čáslavského CTR. Vždy si dávám pozor na to, abych toto CTR nenarušil a zbytečně na sebe někoho nepoštval. Při jednom přeletu, který byl přesně týden po tom, kdy armáda převzala Gripeny, letěl jsem tak jako obvykle z Chotěboře zpět do Letňan. Bylo hezky a skvělá viditelnost. Mám na palubě odpovídač a i přes rady zkušených kamarádů, abych tohoto „bonzáka“ nezapínal, si ho vždy z důvodu zvýšení bezpečnosti zapnu. Letím okolo Čáslavi, na dohled díky skvělé viditelnosti vidím i čáslavské letiště. Zrovna v tomto okamžiku si všimnu, jak se směrem z něj pohybuje k obloze nějaký doutník. Tak jsem v duchu přemýšlel, co to vlastně vidím, když v tom se mi zdá, že tento předmět začíná okolo mě opisovat půlkruh. V duchu mě tak napadlo, že jsem měl kliku a že jsem asi viděl start toho nového stroje naší armády. Jen jsem si pozvdechl, že je škoda, že ho nemohu vidět zblízka, když v tom se situace opět mění tak, že se tento stroj ke mě obloukem pomalu přibližuje. V hlavě se mi rozsvítila červená žárovka a hned se mi hlavou začaly honit myšlenky jako „nenarušil jsi čáslavské CTR?“, „neletíš moc vysoko a někde úplně jinde než si myslíš?“

Naštěstí jsem měl sebou zapnutou i GPS a tak jsem zkontroloval nejen mapu a dle všech ukazatelů to vypadalo v pořádku. Trochu jsem se uklidnil a řekl si, že se mi to zdá a že ke mně vlastně nic neletí. Přes všechno své přesvědčování se však stroj stále se blížíl a viděl jsem, že i začal zpomalovat, vysouvat klapky tak, aby se mnou alespoň částečně srovnal rychlost. Je neskutečné, že i přes mých „pouhých“ 190 km/h se mi dokázal přizpůsobit. Nestačil jsem se divit a rozeznával jsem už i typ letadla. Byl to skutečně Gripen a letěl ke mě pomalu zleva a pomalu mě minul. Průšvih! Očekával jsem mávání křídel, což znamená, jak všichni víte, „jste narušitel, leťte za mnou“. Nic takového se však nedělo. Představivost mi začala pracovat na plné obrátky. Vidím před sebou účet, který mi dává armáda k úhradě za nucený výlet Gripenu ze základny a mé tenčící se konto bance, kvůli tomuto incidentu. Představoval jsem si vysvětlování vyšetřující komisi, proč jsem nebyl pozornější a nedával si větší pozor, atd. atd.

Asi dál to již nemusím rozepisovat. Vrátil jsem se tedy zpět do reality a zaostřil na míjícího Gripena. Tak maximálně tři vteřiny (pro mě však neskutečně dlouhé) trvalo jeho předlétávání. Dokonce jsem rozeznal i pohled pilota Gripenu skrz jeho hledí. Koukáme tak na sebe a ten pak se otočí a s Gripenem pomalu přidává a když je v dostatečné vzdálenosti, aby mě nechytl jeho úplav, přidává a mizí zpět na Čáslav. Dovedete si představit, jak mě bušilo srdce a jak po tomto setkání, když vše pro mě dobře dopadlo, jsem si oddychl. Cestu zpět již nebudu popisovat, jistě si dovedete všichni představit, že jsem si i když nechtěně, promítalo stále toto setkání. Po přistání v Letňanech jsem se musel hned svěřit se vším zrovna přítomným kolegům. Ti mě v klidu vyslechli. Když jsem skončil, jeden hned na to povídá „Tak odpovídač jsi měl zapnutý? Aha, tak to tě viděli pěkně dlouho a tak je docela možné, že jsi byl určen, aniž bys to věděl, jako cvičný terč při výcviku našeho letectva. Gratuluji!“