To celé se odehrálo na londýnském letišti v Heathrow, 24. října 2003. A právě tím před deseti lety skončila sedmadvacetiletá komerční éra jednoho z nejpozoruhodnějších letounů všech dob, britsko-francouzského supersoniku Concorde.
Tragédie na počátku konce
V závěru 90. let minulého století prohlašovali zástupci Air France, že jejich tehdejší flotila Concordů může brázdit nebe až do roku 2007. Plánované roční opravy měly životnost strojů prodloužit o dalších osm let a druhá revize dokonce až do roku 2030. Avšak to ještě nikdo netušil, co přinese budoucnost, a bohužel velmi blízká.
Neznám mnoho letounů, na začátku jejich stažení z provozu byla jediná nehoda. A tak když v dubnu 2003 oznámili provozovatelé těchto supersoniků, společnosti Air France a British Airways, brzké ukončení jejich provozu, zapůsobila zpráva asi na všechny letecké nadšence jako pověstný blesk z čistého nebe. Obě aerolinky donutilo k rozhodnutí několik faktorů. Mezi hlavní z nich rozhodně patřila nehoda letu AF 4590 na lince z Paříže do New Yorku z 25. července 2000, kdy krátce po startu z letiště Charlese de Gaulla havaroval jeden z francouzských letounů (reg. F- BTSC).
Při tragédii zemřelo všech 109 osob na palubě a další čtyři lidé, kteří se nacházeli na zemi. Jak se později při vyšetřování zjistilo, nehodu nezpůsobil technický nedostatek samotného stroje anebo francouzská posádka, ale asi čtyřiceticentimetrová titanová lamela. Ta upadla během předcházejícího startu ze stroje Douglas DC-10 společnosti Continental Airlines. Právě na ni supersonik při rozjezdu ve vysoké rychlosti najel a v důsledku toho došlo k protržení pneumatiky hlavního podvozku. Gumový pás vymrštěný rotujícím kolem prudce vzhůru prorazil palivovou nádrž, letecký petrolej se vzňal a oheň zachvátil takřka celou zadní část stroje. Podle očitých svědků se plameny táhly za vzlétajícím Concordem až do třicetimetrové dálky.
I přes velkou snahu kapitána Christiana Martyho a jeho kolegů se nakonec nepovedlo stroji nouzově přistát na nedalekém Le Bourget anebo se vrátit zpět na letiště vzletu. Concorde se tak zřítil asi dvě minuty po startu na hotel Hotelissimo v nedaleké vesnici Gonesse.
Foto Askthepilot.com
Vzhledem k prestiži, kterou cestování na palubě supersoniku přinášelo, zvedla se kolem celého případu velká mediální vlna. Obě aerolinky chtěly nehodu rychle vyřešit a dokázat, že na straně letounů není technický problém. Jejich zástupci shodně prohlašovali, že dopravci své stroje hodlají provozovat i nadále.
Letecká doprava ve stínu terorismu
Krátce po nehodě se však vyrojily spekulace o poruše jednoho z motorů, na kterém před odletem ještě pracovali technici. Jiný důvod nehody byl spatřován v možnosti, že Concorde prolétnul během startu hejnem ptáků, které pohonné jednotky nasály. Nakonec se na základě výsledků vyšetřování ze způsobení nehody zodpovídala zmiňovaná americká společnosti Continental Airlines a také její pařížští letištní technici. V roce 2010 byla americká aerolinka odsouzena k odškodnění Air France a k další pokutě. Dvě další osoby dostaly podmíněné tresty odnětí svobody.
Nebyla to však poslední tečka za celou tragédií. O dva roky později byl v Paříži zahájen odvolací soud, který znamenal překvapivý zvrat. Soud druhé instance zbavil americké aerolinky viny, i když jejich podíl na tragédii potvrdil. Omilostnil také obě dříve odsouzené osoby.
V důsledku tragické nehody začaly cestující v Concordy ztrácet důvěru. Navíc v době, kdy se „bílí elegáni“ opět vraceli na modrou oblohu, došlo k událostem 11. září 2001. Ty s sebou přinesly zvýšené nároky na bezpečnost a tedy i další finanční výdaje. Jelikož Concorde již nebyl žádný mladík, prodražoval se také jeho provoz. Vše tedy skutečně nasvědčovalo konci jeho kariéry.
Naděje na prodloužení života těchto krásných strojů ještě svitla, když ambiciózní majitel Virgin Atlantic Richard Branson oznámil záměr odkoupit celou flotilu British Airways. V jednom z rozhovorů pro BBC k tomu v květnu 2003 uvedl: „Concorde je velký vyslanec Británie, je to patrně největší důkaz schopnosti britských inženýrů. Měl by tedy zůstat na zemi, být rozebrán na součástky a přestat létat o mnoho let dřív, než je tomu vůbec nutné?“ Bohužel, Bransonův záměr nikdy realizován nebyl a Concordy se skutečně ocitly na „počátku konce“. Jejich závěrečný komerční let uskutečnily nejdříve Air France, poté British Airways.
S VIP hosty naposledy z New Yorku
Na dlouhou dobu poslední obchodní let nadzvukového dopravního letounu vykonal stroj registrace G-BOAG (výr. číslo 215). Konkrétně se jednalo o zmiňovanou prestižní linku BA 002 mezi New Yorkem (JFK) a Londýnem (Heathrow). Concorde odstartoval z amerického letiště krátce po půl osmé ráno místního času, aby se po zhruba třech a půl hodinách dotkla kola jeho hlavního podvozku dráhy 27R v Heathrow. Už samotný start letounu z ranveje newyorského letiště byl velmi sledovanou událostí, kterou přenášela četná média.
Působivé video, které bylo pořízeno přímo v pilotní kabině během posledního vzletu z New Yorku
I přesto, že šlo o pravidelnou linku, většinu cestujících letu BA 002 tvořili aerolinkami pozvaní VIP hosté. Možnost vychutnat si šampaňské přímo na palubě tak měli například herečka Joan Collinsová, promotér formule 1 Bernie Ecclestone, novinář Piers Morgan nebo například také u nás dobře známý moderátor motoristické show Top Gear Jeremy Clarkson.
Zodpovědnost za bezproblémový průběh cesty pak nesl šéfpilot letky Concorde u společnosti Mike Bannister. Vedle něj seděl ještě kopilot Jonathan Napier. Mimochodem, Bannister sbíral zkušenosti s nadzvukovým letounem již od roku 1977, kdy se stal jejich nejmladším pilotem. Na Concordech nalétal okolo 9 000 letových hodin, přičemž necelých 7 000 bylo „nadzvukových“!
Slavnostní odpoledne na Heathrow
British Airways pojaly celé odpoledne 24. října skutečně velkolepě. Kromě stroje na lince BA 002 z New Yorku totiž krátce po sobě na Heathrow přistály ještě další dva Concordy. Jako první dosednul v 16:01 (reg. G-BOAE) stroj s vítězi soutěže k této události uspořádané na letu z Edinburghu. O dvě minuty později jej následoval letoun (reg. G-BOAF), který s dalšími pozvanými hosty vykonal okružní let nad Biskajským zálivem. Oba poté doplnil v 16:05 již zmíněný stroj letící přes „velkou louži“ s cestujícími z New Yorku.
Tento den byl velkým nejen pro British Airways, ale také pro stovky zaměstnanců společnosti a pro hrdou Británii vůbec. Přímo na Heathrow vybudoval provozovatel letiště BAA obrovskou tribunu, ze které mohly stovky lidí sledovat všechna tři přistání. Přímý přenos navíc zajišťovala podobně jako v New Yorku celá řada společností.
Reportáž z londýnského příletu / Video BBC
Země se loučila se strojem, který ve své době dokazoval její (a francouzskou) technologickou vyspělost a dnes se může směle řadit vedle takové legendární letouny, jakými jsou například Boeing 747 Jumbo Jet nebo Lockheed Super Constellation.
Večer byla celá sláva završena společnou „rozlučkou“ určenou především pro zaměstnance British Airways, kteří se během mnohaletého provozu zasloužili o bezproblémový provoz jednoho z nejkrásnějších dopravních letounů vůbec.
Svět po Concordu
Měsíc po závěrečném komerčním letu se Concorde dostal do vzduchu opravdu úplně naposledy. 26. listopadu přeletěl Mike Bannister se strojem registrace G-BOAF z Heathrow na letiště Filton.
Ne všichni se však smířili s tím, že by jejich oblíbený stroj již nikdy neviděli letět. Na obou stranách Lamanšského průlivu tito nadšenci či bývalí technici a inženýři založili několik sdružení (např. Save Concorde Group z Velké Británie či Olympus 593 z Francie). Jejich hlavním cílem je dostat některý z odstavených strojů opět do vzduchu. Asi nejblíže ke splnění snu byli v květnu 2010, kdy členové zmíněných skupin provedli kontrolu stavu motorů letounu Air France uloženého v muzeu Le Bourget (reg. F-BTSD). Reportáž z této akce můžete zhlédnout na webu ZDE!
Přáním všech byl let u příležitosti slavnostního zahájení olympijských her v Londýně roku 2012. Cena projektu byla stanovena na neuvěřitelných 15 milionů liber (jiné zdroje uvádějí dokonce až 40 milionů liber). Právě obrovské náklady byly hlavním důvodem, proč se Concorde 27. července 2012 nad Londýnem neobjevil.
Pohledem na takřka dokonalý stroj se tak dnes můžeme kochat již pouze na statických ukázkách několika muzeí. Pro české nadšence je ale dobrou zprávou, že nejbližší Concorde lze spatřit v technickém muzeu Sinsheim v Německu. Další pak odpočívají například v Le Bourget u Paříže, na řadě míst ve Velké Británii a v USA, ale také na Barbadosu.
Concorde a jeho sovětské "dvojče" Tupolev Tu-144 v muzeu Sinsheim / Foto Freizeitparks.de
Stroje, které příliš předběhly dobu?
I když byly stroje Concorde nadčasové a svým způsobem technicky dokonalé, neoplývaly hospodárností. Na jejich palubu se navíc mohli dostat pouze velmi movití cestující (letenka stála o 25 % více než let v první třídě běžných letadel). I proto někteří autoři hovoří o tom, že Concorde i jeho sovětské „dvojče“ Tupolev Tu-144 byly leteckými omyly již v době svého vzniku.
Především šlo však o prestiž. A protože se člověk stále rád „mýlí“, vzniklo (a stále vzniká) v minulosti několik dalších zajímavých projektů, které by v budoucnu mohly znamenat totéž, co na přelomu 60. a 70. let Concorde.
Až následující roky tak ukážou, zda se budeme opět někdy ve vzduchu setkávat s tak krásným, výkonným a pozoruhodným strojem, jakým byl tento britsko-francouzský supersonik.
