Eurotrip 2012 - 1. část

Den první

Let máme naplánovaný s mezipřistáním v německém Leutkirchu, poblíž Friedrichshafenu, kvůli dotankování a malému odpočinku. Prakticky by asi nebyl problém celou trasu z Letňan do Annemasse (cca 700km) odletět na ráz, ale kapitola Weight and Balance nabírá na důležitosti více než kdy jindy a mimo šetření na hmotnosti zavazadel nám nezbude nic jiného, než šetřit i na palivu a etapy létat kratší s mezipřistáními.

Zpožděním se přeci jen nevyhneme a z Prahy vyrážíme až ve tři hodiny místního času. Let až do Leutkirchu probíhá bez nejmenších problémů, počasí je po celou dobu letu CAVOK. Po přeletu Šumavy přecházíme z Praha Info na Münich Info, kde o nás již řídící ví, a pokračujeme přes Roding, Pfaffenhofen a Tannheim, pro vyhnutí se prostorům třídy D, až na Leutkirch. Chvíli před přistáním uzavíráme letový plán a přistáváme.

Doplňujeme palivo za poměrně vysokou cenu 2,62 eur/litr na další etapu, platíme přiměřené přistávací poplatky cca 15 eur a vyrážíme dále. Letový plán máme na přelet Švýcarska podaný již z Prahy a nemusíme se tedy zdržovat jeho vyplňováním. Čas vzletu v 18:45 LOC není to, co bychom plánovali, ale v Annemasse nás očekávají až do devíti hodin.

Chvíli po vzletu se dostáváme k švýcarským hranicím a přecházíme na Zürich Info, vstřícnost řídícího nezná mezí a získáváme informace o všem, co je snad jen trochu podstatné. Letiště Zürich oblétáváme přes VORy ZUE, TRA a WIL na západě a pokračujeme směrem na Thun. V té době nám řídící hlásí, že má pro nás „airmate“ v podobě bouřky na západ od nás, postupující na sever ve vzdálenosti asi 40 km. Naši trasu však neohrozí a vzduch před námi je klidný. Bez problémů tedy pokračujeme dále.

Za Thunem přecházíme na Geneva Info, kde vstřícnost paní řídící s nezaměnitelným francouzským přízvukem je srovnatelná s vstřícností řídícího v Zürichu. Na žádost hlásíme Ženevské jezero v dohledu a pokračujeme přímo Annemasse. S OVC oblačností v 5 000 ft, zapadajícím sluncem a „horským oparem“ se výrazně snižuje dohlednost, počasí v Ženevě je však stále s dohledností nad 10km.

Trasa našeho letu vede po východním pobřeží Ženevského jezera, což sice není složitá trasa pro nás, ale GPS si na hory, které máme po levé ruce ve vzdálenosti cca 2 km, nemůže zvyknout a s hlášením Terrain, Terrain, Pull up! nepřestává až téměř do přistání.

V Annemasse přistáváme 10 minut před devátou hodinou večer po celkem 4 hodinách a 35 minutách letu. Za dva dny nás již čeká Tours a let prakticky přes celou Francii až ke Calais. Velký dík od nás patří L. Golayovi za patronaci nad touto první etapou naší „expedice“.

Den druhý

Po dvou dnech strávených v okolí Ženevy a Samoëns vyrážíme do Tours. Vzlétáme dopoledne opět za perfektního počasí. Pokračujeme přes menší pohoří Valle de Joux, které dosahuje v nejvyšším bodě přibližně 5 500 ft. Srovnávat s Alpami ho asi nelze, přesto ale tvoří scenérie, které se nezapomínají. Je také posledním pohořím vyšším než 3 000 stop, které cestou potkáme.

Chvíli po jeho přeletu přecházíme z Geneve Info na Lyon Information a následně jsme přeladěni na Saint-Yan Approach – to i přesto, že do TMA St. Yan nevstupujeme, jen prolétáme poblíž. Bude se jednat o poměrně běžnou praxi i v Anglii, služba Approach nebo Radar roli FIS převezme v oblastech kolem CTR a TMA řízených letišť.

Následně máme v plánu pokračovat podél Loiry až do Tours. Přímo před námi se však začíná tvořit bouřková oblačnost se silnými srážkami. Ladíme Avord TWR a jsme povoleni pokračovat přímo skrz CTR vojenského letiště Avord na cílové letiště Tours.

Počasí se však po 50 km výrazně lepší a přeci jen můžeme prolétnout větší část z plánovaného letu podél Loiry, kolem světoznámých pohádkových zámků. Nepříjemnosti nám tvoří jen poměrně silný vítr, který spolu s termickou a terénní turbulencí dělá let poměrně divokým, to zejména při letu cca 200 m nad zemí při podlétání prostorů nízkého navádění, kterých je v této oblasti opravdu požehnaně.

Přesto se pomalu ale jistě „prodrncáváme“ k Tours, získáváme informace k příletu, dle kterých pokračujeme přímo do polohy po větru na dráhu 20. V této poloze dostáváme pokyn vyčkávat pravou zatáčkou z důvodu provozu na finále. Po chvilce zjišťujeme, že se na přistání blíží formace Alpha Jetů, která se rozchází těsně před přistáním, z nichž jeden dosedá a druhý provádí okruh ve formě širší bojové zatáčky. Na dotaz řídícího jestli máme „jet in sight“ kontakt potvrzujeme a získáváme instrukci „OKV, continue on final behind the jet!“ Potvrzujeme a po chvilce přistáváme.

U dráhy již vyčkává další dvojice na vzlet. Dalšímu Alpha Jetu dáváme přednost při pojíždění na stojánku. Na letišti Tours jsme jako malé letadlo osamoceni, což nás trochu překvapuje, ale alespoň máme víc místa. :-) Po chvilce kotvíme Julku poblíž stojánky na místě, které si vybíráme dle svého nejlepšího uvážení (což nikdo očividně neřeší) a ubíráme se do města. Na zítřek již doufáme v přelet do Calais a Anglie.

Den třetí

V pátek 22. června ráno kontrolujeme počasí po trase, silný vítr se stal bohužel ještě silnějším. Jih Anglie hlásí v nárazech až 55 kt. Vzhledem k tomu, že to je asi tak čtyřikrát silnější vítr než ten povolený příručkou a že bychom při přistání couvali, rozhodujeme se trasu přeplánovat a vyrazit do Dinardu, na západním pobřeží Francie.

Přistávací poplatky jsou v Tours překvapivě nízké, platíme cca 15 eur, což je srovnatelné s malými aeroklubovými letišti v Německu. Palivo nás stojí velmi dobrých 2,12 eur/litr, v přepočtu tedy cca 53 Kč. Naše výbava v podobě papírových map však nedosahuje až západního pobřeží (vyjma severozápadního) a v Tours mapy neprodávají.

Po pár telefonech vyrážíme mapy koupit do Le Mans, přistáváme zde po necelé půlhodině letu. Zdejší personál je maximálně vstřícný a vybaveni mapami a množstvím rad vyrážíme směrem na západ. Po startu si samozřejmě ještě neodpustíme zatáčku nad světoznámým závodním okruhem.

K naší spokojenosti vítr postupem času ustává a let probíhá v pěkném počasí bez nejmenších potíží, po hodině letu již vidíme francouzské pobřeží, po další chvilce zámek Mont-Saint-Michel, majestátně vystupující z moře. Kolem něj však stejně majestátně leží zakázaný prostor. Oblétáme ho tak blízko, jak jen nám to situace dovoluje, a pokračujeme na přistání v Dinardu. I přesto, že těsně po nás odlétá B737 Ryanairu a letiště tedy nepatří k nejmenším, je zde poměrně čilý provoz letů GA. Poplatky za přistání jsou rozumné – kolem 20 eur.

Nádherné jsou zde (nejen) večerní scenérie a bretagneské pobřeží, příliv a odliv je vzhledem k mírně klesajícím plážím znát v rozdílu vzdáleností moře od pobřeží až 200 m. Malým (i větším) problémem může někdy být to, že v této oblasti moc obyvatel nemluví anglicky, a když, tak opravdu neradi. Domluvit se však přeci jen většinou nějak jde.

Později večer v našem hotelu za rozumnou cenu prohlížíme předpovědi počasí. Na další dny se bohužel stále nelepší a Anglie udává nárazy stále přesahující 40 i více uzlů. Promýšlíme možnosti a rozhodujeme se uskutečnit let do Jersey – což je v plánu již od včerejška jako záložní varianta. Celní a imigrační odbavení bychom měli mít zařízené, je třeba ještě vyplnit formulář Terrorism Act 2000 a letový plán. Mapy letiště v Jersey plánujeme vytisknout na letišti v Dinardu před odletem. Plán je připraven, stačí ho uskutečnit.

Den čtvrtý

Po příjezdu na letiště vše probíhalo zpočátku normálně, odbavení bylo bez problému, tím ale byla dávka běžnosti vyčerpána a začalo to být zajímavější. Vyplnit letový plán šlo jen a pouze elektronicky přes přítomný počítač a webový formulář. Na tom by nebylo nic zajímavého, záživnějším se to však stává, když je pouze ve francouzštině a zcela jinak strukturovaný než ten „nefrancouzský“. Na dotaz, zdali je možné získat anglické znění, se setkáváme s pokřivenými obličeji nesoucími výraz typu „a k čemu?“. Nicméně po delším úsilí se podařilo i bez angličtiny a letový plán byl vyplněn správně – alespoň tak tedy působil.

Stačilo jen již vytisknout mapy letiště v Jersey. Jenže to se také snáze plánuje, než dělá – zvlášť když není k dispozici přístup k internetu. Jednoduše k našemu nečekanému překvapení žádný ze zaměstnanců mezinárodního letiště v Dinardu internet k dispozici dle svých slov neměl, konkrétněji tam prý nic takového vůbec není. To, že je možné získat on-line výstup počasí z celého světa bez internetu, byla věc nepochopitelná pro obě strany, pravděpodobně ale vyřešitelná, kdybychom působili více francouzsky.

Každopádně jsme pro tentokrát měli smůlu – do Jersey se neletí. Trošku znechuceni jsme se rozhodli letět nakonec přeci jen do Anglie, kde měl v podvečer vítr již konečně zeslábnout na přípustnou mez. Zrušili jsme již podaný letový plán a vyrazili na letiště Dieppe, jedná se o malé letiště na severu Normandie, kousek od dokonalého pobřeží tvořeného desítky metrů vysokými útesy, které kdykoliv poklesnou, tak je „mezera“ zaplněna městem.

Poměrně zajímavým poznatkem je to, že přistávací poplatky i ceny paliva jsou srovnatelné na malých letištích, stejně jako na těch mezinárodních (do velikosti například Karlových Varů), výhoda malých je ta, že lze občas spát ve stanu na letišti, výhoda těch větších je, že jsou zpravidla poblíž města.

Po vyřízení všech formalit jsme již opět vybaveni pokračovali do Le Tequet, letiště jižně od Calais, kde proběhly všechny přípravy pro přelet kanálu a za hodinu a půl jsme již byli na finále v anglickém Lyddu.

Den pátý

Dnes máme v plánu let do Bristolu, kde máme mj. zajištěno ubytování u kamaráda. Kvůli změně plánu a zpoždění v našem příletu do Anglie však nemůžeme letět na menší letiště – Bristol Filton, které je funkční jen o pracovní dny. Vzhledem k velké vzdálenosti menších letišť od samotného města volíme variantu letu přímo na „velké“ Bristolské letiště.

Oficiální informace o poplatcích nemáme k dispozici, ale věříme půl roku staré recenzi pilota PA28, podle které bychom měli platit v přepočtu 3 000 Kč. Je to sice dost, ale jinou šanci vidět Bristol asi nemáme a tak nám nezbývá nic, než se s vyšší cenou smířit.

Po vyplnění letového plánu vzlétáme z Lyddu a pokračujeme přes celé jižní pobřeží Anglie až k Southamptonu, který oblétáme ze západu a pokračujeme na sever do Bristolu. Hned, jak vlétáme do vnitrozemí, se nás ujímá Solent RDR a vzápětí Bristol RDR.

Před vstupem do CTR Bristolu jsme přeladěni na Bristol TWR a dostáváme povolení pokračovat přímo na finále. Za námi se na přistání přibližuje B737 Ryanairu, za ním Easyjet a před naším přistáním odlétá další 737. Parkujeme kousek od soukromého Gulfstreamu. Přistávací poplatky prý máme zaplatit až zítra, nelze než souhlasit a razíme do Bristolu. Zítra je již v plánu Blackpool a waleské pohoří.

Den šestý

Část dne si necháváme ještě na prohlídku města, je krásné typicky plachtařské počasí, které má vydržet. Na letiště dorážíme odpoledne kolem třetí hodiny za pomoci Honzy Mrázka, kterému nejen za ubytování a čas patří velký dík.

Po příjezdu jdeme zaplatit zmíněné poplatky za přistání. Po zhlédnutí faktury se mi poprvé v životě zatočila hlava z něčeho takového. Přistání nás nestojí očekávané (v přepočtu) 3 000 Kč, ale hned 308 liber, což je, mírně řečeno, docela dost. O omyl se opravdu nejedná, prý je to tak normální. Nezbývá nám, než to skousnout a se znechucením odletět. Plyne z toho však poučení si přistávací a jiné poplatky vždy ověřit z oficiálních zdrojů před příletem na letiště, to zejména pokud se jedná o ta letiště, u kterých je vyšší platba očekávatelná.

Samotný odlet z Bristolu však již probíhá zcela normálně a brzy přilétáme do Walesu. Zdejší krajina je dokonalá, přímo taková, jakou ji známe z fotografií. Kopce sice nejsou nízké, ale prakticky na každém z nich by se dalo přistát, stejně tak jako v údolí, tam by to ale chtělo nejdřív průletem rozehnat všudypřítomné ovce.

Přeci jen však pokračujeme přímo do Blackpoolu. Wales se ale stane jednou z nejhezčích etap naší trasy. Na konci prolétáme nad „klasickým“ waleským hradem a před námi se už rozprostírá moře a Liverpool. Přecházíme na Liverpool Radar a podlétáváme jeho TMA. Za pár minut již máme v dohledu Blackpoolské letiště a téměř za bezvětří přistáváme.

Na letišti nás již očekává Lady Milena Grenfell-Baines, která nám poskytne na pár nocí ubytování, také bychom s její velkou pomocí měli koncem týdne navštívit sira Nicholase Wintona. Na zítřek je však již v plánu Edinburgh, Lake District a Skotsko.