Můj třetí JOB - Tam, kde jenom kondor létá - 1. část

Do Belize

Ještě před naším odletem do Argentiny mám schůzi s Tomem McDonaldem, majitelem Ranger Aircraft, který nám zajistil STC pro našeho King Aira. Jak už jsem psal předtím, Tom je bývalý mariňák, který bojoval v korejské válce a také na začátku války ve Vietnamu. Ve své opravně letadel zaměstnává 10 mechaniků a jeho žena je účetní podniku. Oba jsou Texasané a až do dnes bojují válku Jihu proti Severu. Na hangáru jim vlaje Konfederační vlajka. Nenávidí všechny, kteří nemají jižní přízvuk. Tohle ale neplatí pro cizince.

Texasané jsou velice pohostinní a opravdu velice srdečně vám nabídnou své přátelství. A hodně rádi pomáhají všem, kteří potřebují pomoc. Přijmou vás bez předsudků. Tohle se táhne nazpět do indiánských válek při kolonizaci. Ale když je jen jedinkrát podtrhnete, tak máte toho nejhoršího nepřítele, kterého si kdy dovedete představit. A také jsou velice nábožensky založení. Ráno v dílnách Ranger Aircraft začíná modlitbou. Potom Tom dělá historický brífink a po třicet minut blbne hlavy mechaniků s detaily jednotlivých bitev, jako třeba strategie bitev u Gettisburgu, Shenandoah a tak dále. Nikdy se ale nezmíní o bitvách, které Jih prošvihnul, hehehe.

Nebo se někdy Tom najednou mechanika zeptá, co tím myslel Bůh, když zakázal Adamovi a Evě jíst jablka ze stromu. A když mechanik začne kecat blbosti, tak mu Tom velice výrazně řekne: „Nejíst ty jablka, to byl rozkaz!“ Adamovi a Evě podle Toma McDonalda, chyběla disciplína, hehehe! Tom a Bůh byli vojáci! Vždy, když se takováhle situace namátkového výslechu znalosti mechaniků začíná rýsovat, tak hledám dveře!

Díly seriálu Můj první JOB: 1. Obchodní pilot 2. Dobrodružná cesta do Calgary 3. MOE-zktratka pro MOJŽÍŠ 4. C-337A Skymaster 5. Harfa v oblacích 6. Nahromaděná únava a Vánoce na Aljašce 7. Vivat Las Vegas Díly seriálu Můj druhý JOB: 1. Ve službách Islámu 2. Ve službách Islámu II 3. Ve službách Islámu III 4. Sbohem Abú Dhabí Díly seriálu Můj třetí JOB: 1. Cesta do neznáma 2. Od pólu až k pólu

Tom miluje zbraně. Ma dvě dcery. Jedné je osm let a druhé jedenáct. Každý víkend Tom sbalí rodinu a jedou na střelnici. Normálně s sebou vezou dvě desetilitrové plechovky od vazelíny plné nábojů. Jedna plechovka obsahuje náboje ráže 0,45 palce (11,4 mm) a ta druhá obsahuje náboje kalibru 0,44 palce (11,2 mm), 0,38 palce (9,7 mm) a malorážková náboje 0,22 palce (5,6 mm) pro děti. Jednou mě pozvali si jít zastřílet. Mám dojem, že Tom si myslí, že jeho dcery jsou noví rekruti. Ale co se týče bezpečnosti zbraní na střelné čáře, holky jsou opravdu vycvičené, to se mně líbí. A potom na stole dovedou pistole rozebrat vyčistit naolejovat a uložit.

Dostávám Colt45 auto a asi 50 nábojů a jde se střílet. Každý z nás má chrániče na uši. Pětačtyřicítka ma zákluz, jako když kopne kůň. Asi po třiceti výstřelech už vím, jak tahle mrcha funguje. Mám tři zásobníky, které mi jedna z holčiček láduje, a jakmile mám zásobník prázdný, ze zadu se objeví ručička s plným zásobníkem. Tohle je výsledek výcviku tatínka Toma.

Asi takhle to fungovalo, když osadníci bojovali s indiány před 200 lety. Velice dobrá pomocnice. Maminka Sherry se taky nedává zahanbit a pálí ránu za ránou ze své osmatřicítky. Slyšel jsem, že se jednou dostala do průšvihu v bance, když šla uložit denní mzdu dílny a když otevřela před pokladním kabelku, aby vyndala peníze, pokladník si všimnul, že má na vrchu peněz nataženou a nabitou pistoli. A i když byla denním zákazníkem, tak byla promptně zatčena a pochopitelně později propuštěna. Na kufru svého auta má velkou nálepku TEXAS-LOVE IT, OR LEAVE IT (Texas-Miluj ho nebo vypadni). Opravdu zvláštní druh lidí.

Po naší schůzce mě Tom dává novou osmatřicítku Smith&Weston. Prý kdybych ji náhodou někdy mohl potřebovat. Jednou v budoucnu, jsem ji opravdu potřeboval.


Plánování soukromého letu mezi Amerikami není ještě pořád zrovna jednoduché, speciálně když je eroplán plný záhadných přístrojů a obrazovek. Stále ještě existuje několik států, které toto můžou použit jako záminku, zadržet letadlo při celní prohlídce jako špionážní nebo operační let CIA. Všem státům, které budeme přelétávat, nebo kde budeme tankovat palivo, zasíláme fax obsahující náš letový plán, kde zemím oznamujeme, kdy a kudy překročíme hranice jejich vzdušných prostorů a kdy a kde ho budeme opouštět.

Po odeslání tohohle faxu, jehož kopie budeme mít na palubě, musíme nyní čekat 48 hodin. To je doba, po kterou má stát podle mezinárodní dohody IATA a ICAO příležitost zamítnout náš přelet nebo přistání. Jestli nedostaneme žádnou odpověď, znamená to povolení letového plánu přes nebo do FIRu cizích států. Všechny časy musí být dodrženy do pěti minut. Kopie faxu na palubě je proto velice důležitý dokument.



„Intercontinental clearence delivery, Canadian King Air CF-QDI, with information Romeo, ready to copy IFR clearence to Belize.“ „Roger, ATC clears Canadian King Air QDI to Belize Goldson International Airport via flight plan route, maintain FL250, transponder code upon departure, contact Houston Intercontinental ground on 121.7. Read back.“ A tak opakuji tuhle velice jednoduchou clearence a volám pozemní kontrolu pro povolení k pojíždění, které dostáváme a pojíždíme labyrintem pojížděcích dráh na dráhu 33R. „Intecontinental Tower, Charlie Foxtrot Quebec Delta India, holding short of runway 33R, ready for departure.“ „Roger QDI, clear for take-off, runway heading to 5000 feet. After take-off contact departure on 133.6, squak xxxx.“


Je 12:00 centrálního času. Já letím první, 965mílový sektor. Bruce Sinclair je můj kopilot. Naše ETA do Belize je 16:17 místního času, kde dnes zakončíme náš let. Zítra bude kapitán Bruce a Ed bude jeho kopilot. Spojujeme se se stanovištěm departure, dostáváme radarový vektor a povolení stoupat do 15 000 stop.  Po pěti minutách dostáváme povoleni stoupat do 25 000 stop a zachytit radiál 151⁰ od Humble (Houston) VOR 116,6. Tenhle sektor vede po 95 % letu nad vodou, takže máme plovací vesty připravené mezi sedačkami. Jestli bude potřeba, Ed, který je dnes jen rezervní pilot, se postará o rozdávání vest. Bruce nyní programuje GNS 500 (VLF/OMEGA) a předává informace do mého Flight Directoru. Na své straně si nechává VOR Humble.

Přelétáváme Johnson Space Center a Galveston a nyní samá voda. Čtyři hodiny nad oceánem a 17 minut klesání nad yucatanským poloostrovem na mezinárodní letiště v Belize. Autopilot je zapnutý a King Air sedí jako přibitý. Žádné oscilace, žádná turbulence, úplné máslíčko. Bruce si nyní hraje s GNS a dává mi všechny možné informace, které z tohohle zázraku navigace může vyždímat (na svou dobu to byl opravdu kus báječné elektroniky, kam se na to hrabal LORAN). Dává mi palivo a alternativní letiště, což máme Cozumel v Mexiku, ale pořád máme ještě dost paliva do mexického Cancúnu plus 45 minut. Nebudeme to ale potřebovat, protože počasí v Belize je CAVOK.

Nyní studujeme přibližovací mapu Belize a approach plates. Belize ma speciální postupy a instrukce, které obsahuji ohlášení pozice na soustředných kruzích okolo letiště, které začínají na 50 mílích, pak 30 mil, 15 mil a deset a předepsané výšky. Mapa říká, že tam není radar. Od kamarádů však víme, že tam mají vojenský radar, operovaný posádkou RAF. Proč RAF? Protože Belize byla před nedávnem ještě Britský Honduras, tedy britská kolonie. Po obdržení samostatnosti, nová vláda Belize požádala Velkou Britanii o ochranu proti Guatemale a také Mexiku, které k sobě chtěli připojit kus Belize. A tak tam RAF nechala pár English Electric Canberr ve  fotografických verzích s dlouhými křídly, letku Harrierů a komanda. A ti tam dnes drží mír a čas od času dělají „pořádek“, hehehe.

A nyní už nelátáváme nad pevninu. Po pravé straně máme Merridu a všechny ty nádherné pláže a turistické atrakce, kterých si asi za 20 let budu i já užívat. A že jsem si užíval! Teď letíme nad světem Mayů, civilizace, která svou kulturou daleko převyšovala začátky egyptské kultury, speciálně v astronomii. Měli vše spočítané nazpět, například pozice planet a záplavy, a to samé do budoucnosti. Ale najednou se mayský kalendář zastavil na jistém datu a zde ustaly veškeré další výpočty. To datum je 21. prosince 2012!

„Belize approach, CF-QDI, 90 mil na sever, žádám o sestup.“ A ticho. Opakuji asi třikrát a pak nonšalantní hlas ohlásí: „Roger, descend down to 15000 and report 50 miles.“ A dává nám kód odpovídače. A hele, když transponder, tak radar. Hlásíme 50 mil a máme povolení do 10000 stop, pak hlásíme 30 mil, pak 15 mil a monotónní hlas nás posíla na frekvenci věže, dostáváme povolení pro NDB approach (typické vojenské přibližování). Mají tam také VOR přiblížení, ale VOR/DME je dnes velice nestabilní.

Jsme 4 minuty před naším ETA, GNS500 fungovalo nádherně. Všiml jsem si po přistání, že asi v půlce přistávací plochy GNS ukázalo vzdálenost 0,0 mil a Bruce mi říká, že zmrazil všechny koordinace a není tam ani vteřina odchylky od programu. Výborně! Ale také si všimneme v křoví vedle přistávací plochy zamaskované čtyřče raket na podstavci, které nás sledují dolů po přistávací dráze. Ano, myslím, že vím, co dělají. Tihle zmetkové si na nás cvičí zaměřování až na zem. Pamatuji si z obrázku, co to je za systém. Jsou to Hawk Ground-to-Air protiletadlové rakety. Normálně se aktivují na nízko letící cíl, který nechají přeletět, a pak se odpálí.

Věž nám dává instrukce, kde zaparkovat. Tak a jsme ve Střední Americe. Dáváme letadlo spát, uzavíráme letový plán a chystáme se vzít taxíka do hotelu, když se náhle ozve ohlušující zvuk tryskového motoru a z malého zalesněného prostoru se vynořil Harrier ve vertikálním stoupání, zvedající mrak prachu, který v minutě pokrývá vše v blízkém okolí. Tak tohle je poprvé, co mám příležitost pozorovat VTOL letadlo. Impresivní. Harrier pak pomalu přešel do horizontálního letu, a zmizel nad džunglí. A my jedeme do hotelu.


Začíná se stmívat a džungle začíná měnit své barvy a odstíny. Dojíždíme do docela pěkného hotýlku, kde zjišťujeme, že tohle je také „water hole“ (neboli bar) pro důstojníky RAF! Osprchujeme se a jdeme na večeři.  Dozvídáme se od jednoho pilota Canbbery že Belize je pro RAF něco jako Sibiř pro ruské disidenty. Říká nám, že tenhle post je to nejhorší, co existuje ze všech britských kolonií nebo držav. Komáři, krokodýlové, hadi a malárie (tohle se nyní ale už vše změnilo).  President Belize je v té době biskup, pro kterého je nejdůležitější, aby se lidé modlili, a hlavně aby se převedlo na křesťanskou víru co nejvíce Mayů. Z těch tam zbývá kmen Lacondon. Všechny  ostání kmeny byly vyhlazené neštovicemi, syfilidou a jinými dárečky evropské civilizace.

Platíme a jdeme spát. Zítra musíme ráno natankovat, ještě jednou revidovat náš základní letový plán a budeme pokračovat do Panamy. Přelétávat budeme ne zrovna příliš přátelské státy. Zavírám oči a přemýšlím o tom, o téhle častí světa, tak záhadné a nádherné, kde vše mělo svůj nezávislý vývoj od kolébky civilizace na Středním východě. Ale ve skutečnosti, opravdu se to vyvinulo tak nezávisle? Usínám a myslím, že slyším v okolní džungli řev jaguára, který je na své noční obchůzce. Začíná pršet, blýská se a je slyšet vzdálené hromobití. A spím.

Do Panamy

Je nádherné ráno, kdy odcházející noční mraky malují na horizontu nádherné psychedelické barevné výtvory. Míchaná vajíčka, mangový džus k snídani, platíme účet a už jsme v taxíku na cestě na letiště. Bruce je dnes kapitán a Ed jeho kopilot, takže ti se jdou na dispečink postarat o všechny formality. Já jdu připravit naše letadlo a dohlédnout na tankování paliva. Nad džunglí se v dáli ozvala a rázem v nízkém letu nad námi objevila helikoptéra RAF typu Puma, která už přistává nedaleko od našeho letadla. Moment se nic neděje, ale pak se začínají ven trousit příslušníci komanda, kamuflážovaní a zablácení. Je jich asi 15. Noční patrola v džungli. Procházejí v řadě před naším letadlem, aniž utrousí jediné slovo, jen se občas v kamufláži obličeje blýskne bělmo očí. Vypadají skoro jako přízraky.

Ok, Bruce a Ed jsou tady s letovým plánem, počasím a NOTAMy. Zároveň se objevuje cisterna s palivem. Tankujeme všechny nádrže plné a jsme připraveni.  Platím v hotovosti v dolarech. Tady v té době kreditní karty byly něco naprosto neznámého. Mám v postraní kapse kombinézy 20 000 USD, na všechny výdaje. Slovo všechny zahrnuje také úplatečky, které jsou součástí kultury Latinské Ameriky. Dodnes!


Platím tedy palivo a když se nikdo nedívá, tak si rozděluji peníze po všech možných kapsách, Hlavní rezerva v zadní kapse, příští palivo v pravé kapse na noze a na levé úplatky, na které mám po 10 dolarech asi 200 celkem. Tak a jsme připraveni. Najednou se objevil černý kluk na kole a říká, že přijdou celnici na odletovou prohlídku. Vše máme v pořádku, a tak na ně čekáme. Sakra, ta pistole.  Rychle si ji zastrkuji za pas kombinézy a natahuji si lehkou leteckou bundu. Je vedro a už je skoro deset hodin. Celnici se prohrabali trochu zavazadlami, nic pochopitelně nenašli a nyní tu stojí a koukají na mě. Aha, tak tady to začne. Z levé kapsy vytahuji dvě desetidolarové bankovky a podávám je celníkům. Velký úsměv a bankovky mizí rychlostí světla, celníci jak by smet.

Zavírám dveře, odhazuji bundu a hlásím, že je vše připravené ke startu motoru. Kluci už mají hotové úkony před spuštěním, a tak nyní pokračují dál. Motory běží a Ed žádá o povolení k pojíždění a clearence do Panamy. Začínáme pojíždět, když nás náhle věž žádá držet momentální pozici. Důvodem našeho zdržení je RAF Canberra RF. Dlouhá křídla a skleník v nose. Mládenci se chystají letět někam fotografovat. Dostáváme povolení pojíždět za Canberrou a máme hned plný eroplán smradu ze zplodin motoru bombardéru. Pálí jako v té době všechny vojenská letadla západního bloku JP-4 palivo. Velice nestabilní produkt, který okamžitě vybuchne i při malém incidentu.


Tak Canberra je nalajnovaná na ranveji, přidává plyn a v okamžiku je vše zahalené v černém kouři za ohlušujícího ječení motorů. Stojí na brzdách, které záhy uvolňuje, zapíná přídavné spalování a je ve vzduchu. Pozorujeme, jak se ta dlouhá křídla začínají ohýbat a Canberra nyní stoupá, pod mnou odhadovaným úhlem asi 60 nebo 70 stupňů. Fantastická podívaná. A zmizela.

Nyní dostáváme my povoleni ke startu. Je už 10:00 a skoro 30⁰ C a vlhko. King Air má dnes trochu delší start, ale dnes není to žádný problém. Věž nás uvolňuje na trať a my nyní mluvíme z Belize Rádio. Před námi se náhle v moři objevuje velice tmavomodrá skvrna, tzv. modrá laguna. Bruce se mě ptá, jestli se na to půjdeme mrknout, a tak mu říkám, aby se zeptal Rádia, jestli by s tím nebyl žádný problém. Žádné námitky, a tak letíme. Budeme držet na moment jen 3000 stop. Modrá laguna, nebo „modrá díra“, jak se to ve skutečnosti jmenuje, je propadlé dno asi do 400-500 stop, a proto má tak odlišnou modrou barvu. Jednou v budoucnosti, asi tak za tři roky, se tam budu potápět. Nádhera!

Jsme právě nad lagunou a pozorujeme několik turistických lodí, které tam plují a malují nádherné bíle kruhy ve vodě. Velice řídký úkaz v moři, ale jsme u Yucatanu, který je v džungli plný podobných „sink holes“ (špaň. cenotes), kterým Mayové přikládali velice důležitou funkci ve svém náboženství a také je používali jako ceremoniální místa na obětování bohům. Mimo jiné, Yucatan je plný podzemních řek a jeskyní. Když conquistadoři v roce 1508 přirazili ke břehům, ptali se prvního indiána, jak se tohle místo jmenuje. Chudák May jim po mnohých otázkách odpověděl Yucatan. Španělům to stačilo, a tak to byl Yucatan. Ve skutečnosti jim May řekl něco ve smyslu „já vám nerozumím, nebo já nevím, co říkáte“.


Vyhlídkový let skončil a my informujeme Belize. Bruce zachytává radiál 133⁰ z Belize VOR a Ed si nastavuje waypoints přes Střední Ameriku. Ohlašujeme se na frekvenci, kterou jsme obdrželi od Belize Rádio. Po asi 10 minutách dostáváme „clearence to FL270, direct San Pedro Suita, Honduras, flight plan route to Panama“. Dnes letíme úsek, který bude 863 mil dlouhý. Je skoro 11 ráno a nyní jsme už 50 mil od pobřeží Hondurasu. Asi za 30 minut hlásíme FL270. Ed nastavuje informace z GNS na levou stranu, a sám si nechává údaje z VORU, ladí si ADF na Tegucigalpu, hlavní město Hondurasu.

Náhle dostaneme příkaz spojit se s kostarickou agenturou Cocesna, která je zodpovědná za veškerý provoz ve Střední Americe. Ale chtějí nás na HF. Bruce, který připravoval letový plán, se usmál s poznámkou: „Já už to mám na stand-by od startu, zapomněl jsem ti říct, že se na dispečinku briefer zmínil, že to možná budeme potřebovat.“ Jsem pyšný, že jsem si Bruce vybral jako kapitána. A nyní nastala úplná kalvárie, co se týče komunikování na HF. Žádná frekvence nás nespojuje s kostarickým San José. Odpovídají nám Bermudy, Caracas, najednou dokonce bolivijský La Paz. Bolívie?!? Možná, že se nám příště ozve Mars!..

Žádáme o předávání informací a povoleních. Zmatek nad zmatek. Ale funguje to. A aby se to nepletlo, najednou se začíná komunikace ve španělštině. Tak a tady se trochu pozastavím. Jak jsem si slíbil, tak jsem opravdu své studium španělštiny dodržel a dřel jsem to asi dvě hodiny každý den. A také, jak jsem se minule zmínil, tak jsem si začal doplňovat stavět svoji letecko-španělskou slovní zásobu. Teda nic, o čem by stalo za to psát domu, hehe, ale je to rezerva. A každá rezerva platí a stojí za to ji mít!

Nyní jsme nad územím Nicaraguy a já to zkusím: „Buenos Días Managua control, King Air CF-QDI, posicion.“ A k mému příjemnému překvapení se ozvalo: „Buenos Días King Air CF-QDI, Managua center, adelante.“ „CF-QDI, presente vente millas de suroeste de Puerto de Cabezas, nivel de vuelo Dos Siete Zero, plan de vuelo Belize a Panama,estimando Panama a las 15:00 tiempo local. Transponder xxxx.“ „Recibido QDI, nos comunicamos con San José. Que tiene buena viaje. Adios!“ No tak nyní jsem opravdu pyšný jako páv. Ta trocha studia stála za to. A v češtině: „Dobrý den Managua control, King Air CF-QDI, pozice.“ „Dobrý den King Air CF-QDI, Managua center, dávejte.“ „CF-QDI je 20 mil jihozápadně od Puerto de Cabezas (přístav hlav) v letové hladině 270, letový plán Belize-Panama, předpokládaný přílet do Panamy v 15:00 místního času. Transponder xxxx.“ „Rozumíme QDI, spojíme se se San José.  Přejeme hezký let.“

Jsem moc rád, že jsem si koupil tenhle splitter box (komunikační krabička, která mně umožňuje mimo intercomu také vysílat ven z letadla). Oba kluci se mě koukají, jako když jsem spadl z měsíce. Bruce se mě ptá, jestli opravdu vím, co říkali. Tak jim dávám přibližný (doufám) překlad. Usmál se a řekl něco jako „ty brďo, tohle je moc dobré mít na palubě. Asi proto jsi šéf, hehehe.“ Možná že ano, ale to ukáže budoucnost.

Bruce hlásí opuštění vzdušného prostoru Nicaraguy a zkouší VHF na Panamu center. A hele, tohle funguje velice dobře. A anglicky. Dostáváme povolení na mezinárodní letiště Omar Torrillos v Panamě a klesat do FL170 s daným nastavením výškoměru. Jsou VMC podmínky. Ed se snaží nastavit waypointy na přiblížení pro aktivní drýhu, kterou obdržel na ATISu, ale moc mu to nejde. Dívám se, kde je ta chyba, a objevuji, že na konci nedělá Enter/Enter a proto mu to zůstává otevřené. Tohle si bude muset trochu víc prostudovat. Každý máme svůj manuál. A jsme na finále. Věž nás upozorňuje, že na druhé křižující ranveji dělá výcvik Tu-154. Tupolev, tady v Panamě?!? Ano, je to ruská verze Boeingu 727.

Přistáváme a přivazujeme éro na stojánce, provádíme veškeré administrativní úkony a čekáme na taxík. Tohle místo je plné amerických vojáků. Hned vedle jsou dvě americké letecké základny, Howard Air Base a Albrook Air Base. Bruce má zájem o můj Španělský Berliz kurz a já mu slibuji, že jak budu mít možnost, tak že mu vše okopíruji. Panama City je malá Amerika plná vojenského personálu a prostitutek, hehehe.



Odpoledne se jdeme podívat na průplav. Tohle je opravdu něco, co se musí vidět. Je to ukázka lidského génia a zároveň obrovské tragedie. V průběhu stavby ztratilo život 5600 panamských indiánů a importovaných pracovních sil z Číny. Umíraly na tropické nemoci, sesuvy půdy, neplánované výbuchy dynamitu a někdy také i hladem. Nápad postavit Panamský průplav není nápadem devatenáctého nebo dvacátého století. Ve skutečnosti se ta myšlenka zrodila asi okolo roku 1560 ve Španělsku pro urychlení dovozu zlata a stříbra z Peru. Z finančních důvodů se to ale neuskutečnilo.

Stavba začala roku 1881, stavělo se do roku 1886 a po pauze se pod financováním USA pokračovalo až do dokončení v roce 1914. Kanál je 51 mil dlouhý a 150 metrů široký. Sedm komor mezi Tichým a Atlantickým oceánem vyrovnává rozdíl výšek 26 metrů.


Mezi každým letem máme den volna. To byl de facto příkaz našeho šéfa Toma Nicola. Mám rád takové šéfy, haha. Prohlížíme si novou a starou Panamu, pevnosti zdobené bronzovými kanóny vystavěné proti pirátům. U každého kanónu nacházíme pyramidu koulí. Ale i přes tuto impresivní obranu, piráti přece jen Panamu v roce 1671 vyplundrovali.

V hotelu kopíruji svůj Berlitz kurz Španělštiny, Bruce si kupuje magnetofon a přetáčíme moje lekce na jeho kazety. Tahle akce se v budoucnu ukázala jako velice dobrý investment. Venku na ulici jsou nějaké oslavy neznámého výročí, slaví 400 let. Ed se vypařil „oslavovat“ a Bruce se ponořil do španělštiny.

A ráno odlétáme. Je mlha a prší. Dneska je kapitánem Ed a já jsem jeho kopilot. Na dispečinku nám malují nehezký obrázek. Základny mraků jsou v 700 stopách, vrcholy jsou okolo 22 000 stop, Cumulonimby. Námrazu začneme chytat okolo 12 000 stop. Jediné, co hovoří v náš prospěch, je 50km vítr, který nám bude foukat do zad až do Quita v Ekvádoru. Ten je dnes mimo jiné ve velice nízké oblačnosti a s viditelností dva kilometry ve sněhových přeháňkách. Nadmořská výška letiště je 2 800 m (9 180 stop), což z toho činí druhé nejvýše položené letiště na světě, hned za mezinárodním letištěm El Alto (jinak známé jako John F. Kennedy Airport) v La Paz, Bolívii.

Přiblížení do Quita by v obchodní operaci FAR 121 vyžadovalo airport qualification jako například Hong Kong nebo Katmandu Nepal. Mám dojem, že Ed, který dnes letí, je po prostudování approach plates viditelně nervózní. Ptám se ho, co je, načež mi odpovídá, že nikdy nedělal přiblížení v tak komplikovaném topografickém terénu. Všímám si, že se mu třesou ruce. Kriste pane, tak tohle je to poslední, co dnes potřebuji. Ptám se ho, co dělal včera večer a jestli se dostatečně vyspal. Říká, že jo, že spal dobře, ale najednou mám dojem, že jsem zacítil alkohol. Ptám se ho, jestli včera večer chlastal, ale říká, že ne.

Nemám naneštěstí nic, čím mohu dokázat, že Ed pil. Jeho dech je něco nepopsatelného, a tak nechci, aby na mě dýchal. Ptám se ho, jestli chce, abych ten úsek letěl místo něj. Říká, že ano. Odpovídám mu, že jestli se necítí dobře, tak se zeptám, jestli Bruce nechce být kopilot, ale Ed odmítá, že na pravé sedačce bude OK. Tak ho ještě nechávám zařídit par formalit a jdu mluvit s Brucem. Říkám mu na rovinu, co si myslím, a žádám ho, aby mně dělal při přiblížení zezadu další monitor, další pár očí. Bruce říká, že jasně, ale je znát, že to co, jsem mu oznámil o stavu Eda, ho také jako mě naštvalo.

Pojíždíme k aktivní ranveji a čekáme na povolení ke startu. Čekáme na F-4 Phantom, který je na krátkém přiblížení, které nedokončuje a pokračuje s přídavným spalováním nazpět do mraku. Cvičí okruhy a Precision Radar Approach PAR (přiblížení kontrolované ze země)nebo GCA. Dostáváme povoleni ke startu. Žádám o veškeré elektrické ohřívače do polohy ON, včetně motoru a vrtule, a startujeme. Věž nás předává na stanoviště Center a dává nám nový kód odpovídače. A jsme v mraku.

Žádám o vypnutí stěračů, dostáváme povolení stoupat na FL230. Držíme radiál 174° z Panama VOR. Námraza se ohlašuje jemným šustěním na skle kabiny, které zesiluje s postupem stoupání. Začínáme cítit dost silnou turbulenci a radar začíná malovat bouřkové mraky, které jsou přesně na naší trati natažené jako korálky na niti. Žádám Eda, aby požádal o odchýlení doleva na východ od tratě z důvodu počasí. Dostáváme povolení a žádám svého kopilota, aby mě nastavil v GNS paralelní trať na dalších 200 mil. Ed naprogramuje trať a řada bouřek na radaru se posunula vpravo.

Nyní máme nahromaděné as 4 cm ledu na náběžné hraně, a tak žádám o aktivování pneumatického odmrazování. Led je pryč a nyní jen čas od času zaslechneme bum bum, jak vrtule odhazuje svůj led. Vše funguje perfektně a najednou jsme na vrcholu, totálně oslepeni odrazem slunce v mracích. Nádherná kombinace modré a bílé. A vše vypadá čisté, nikdo by nevěřil, že tam někde dole je ošklivý svět plný šedých barev. Naše ground speed je nyní 260 uzlů, takže náš čas na tomhle úseku včetně koncových procedur bude 3 hodiny a 10 minut.

Naše náhradní letiště bude Guayaquil, 169 mil na jihozápad od Quita na pobřeží Ekvádoru. „King Air CF-QDI, Quito center, sdělte svou pozici.“ Nyní se navigujeme jen podle GNS, tohle zařízení nám dává všechny informace, i vítr a jeho směr plus koordináty. „Quito Center, CF-QDI, 80 mil severovýchodně od Quita, paralelní trať nalevo od tratě z meteorologických důvodů, FL230, odpovídač xxxx.“ „CF-QDI, nyní kurz 190, povolen do FL180, Quito altimeter 30.10, ohlaste opuštění FL230 a ve FL180.“

Čtu clearence nazpátek a Bruce nám podává do kabiny všechny mapky pro Quito. Žádný ATIS není. Hlásíme opuštění FL230 a jsme opět v šedivém mraku a začínáme nabírat námrazu. Žádám descent a approach checklist. Ohlašujeme FL180. „ATC clears CF-QDI to hold on QTI VOR on 330 radial inbound, all turns left 1,5 minutes, maitain FL170. Expect further clearence, time 12 minutes past the hour. Advise established in the hold.“ Ed čte nazpátek clearence a nastavuje na své straně frekvenci VOR. Já také nastavuji své.



Přelétáváme VOR a začínám točit doleva na kurz 330°. Nyní máme VOR na naší levé straně, FROM se mění na TO a začínáme měřit čas 1,5 minuty, hlásíme usazení ve vyčkávacím obrazci. Dělám briefing na přiblížení a žádám Eda o nastavení přístrojů na jeho straně pro missed approach (nezdařené přiblížení). QTI VOR je také IFP (Initial Approach Fix – počáteční bod přiblížení). Turbulence je dost silná a my odhazujeme první námrazu. Jsme na druhém okruhu a dostáváme povolení na přiblížení.

Bum, vrtule odhodila velký kus ledu, který narazil do trupu na mé straně. Sestupujeme a vyrovnáváme v 15 mílích do 13 200 stop. Zatáčka doprava do 12 000 stop. Tohle je nyní náš FAF (Final Approach Fix). Snažím se centrovat jehlu na svém PN-101 (navigační část Flight Directoru) na Radiál 169° k VORu a sestupujeme do MAP, který je nyní 10 mil. MDA je 10 400 stop. Nyní jen prší a náhle jsme na moment mezi vrstvami mraků. Kabina je sterilní a najednou Bruce říká, že na pravé straně trčí z mraku hrad. A opravdu tam je. A už jsme zase v mraku 10 mil od letiště, a slyším, jak Ed ještě jednou identifikuje ZUI NDB, které budeme potřebovat v případě přerušeného přiblížení.

A najednou jsme VFR, ranvej je v dálce před námi. Ohlašujeme to a Center nás posílá na frekvenci věže, která nám dává povolení k přistání. A jsme v Ekvádoru. Zde dělají vše vojáci a „vojačky“. Zavíráme letový plán a oni nám nabízejí hangár, protože zde patrně mají v téhle sezóně dost velké kroupy. Děvčata z imigračního nám razítkují pasy a čekáme na taxíka. Pořad ještě prší. Taxík se objevil asi až za 30 minut. To není zrovna dobré znamení. Ptám se Eda, co si myslel o tomhle úseku a obtížnosti přiblížení. Moc neříká a mlčí.

V hotelu se sprchujeme a jdeme na pár hodin spát. Probouzím se a venku je už tma. Telefonuji Bruceovi a dáváme si rande dole v baru. Zítra máme celý den na odpočinek. Ed nezvedá svůj telefon.  Asi spí, možná! A tak si v baru pokecáváme o všem možném a najednou mě napadlo, že už jsme vlastně na jižní polokouli, kde se věci v přírodě dějí opačně než na severní. Tlaková výše se točí doleva proti směru hodinových ručiček a níže doprava. Když se vracíme z restaurace, zvu Bruce do svého pokoje udělat experiment.

Natáčím v koupelně plné umyvadlo a hledáme něco jako plovák. Bruce chytá mouchu a dává ji do umyvadla. Vypouštíme vodu a díváme se, ve kterém směru se bude točit. Líně a pomalu se pohnula doleva. Ale je to více vertikální výtok. Tak je to dokázáno. V Ground School nám nekecali. Je to pravda. V budoucnu jsem to ještě zkoušel v Argentině. Tam se to velice rychle roztočilo. A to samé bylo v Arktidě, jenomže na opačnou stranu. Tedy čím vetší vzdálenost od rovníku, tím markantnější je cirkulace. A jdeme spát s pocitem badatelů.

Budí mne telefon. Na moment nevím, kde jsem. Hlas na druhé straně telefonu mě žoviálně probouzí k životu. Tak co, jak se vám, mládenci, zamlouvá Quito? Je to Tom Nicol, náš šéf. Podávám mu zprávu, jak doposavad pokračoval let. Sděluje mi, že operátoři přístrojů našeho letadla se asi tak pět dní opozdí z důvodu celní dokumentace pozemních přístrojů, náhradních součástek a také náhradních dílů pro naše letadlo.

Než jsme odletěli, tak jsem s McDonaldem dal dohromady bedny, které obsahovaly 8 pneumatik na hlavní kola, 1 pneumatiku příďového kola, dvě soupravy brzd, propeller governor, FCU (Fuel Control Unit, v té době asi za 35 000 dolarů), konzumní věci jako těsnění, hydraulickou kapalinu, motorový olej, vazelínu, ložiska, různé šrouby a šroubečky, a jiné další drobnosti. Druhá bedna obsahuje smontovanou vrtuli. Tyhle dvě bedny měli v té době v Kanadě cenu jednoho hezkého rodinného dvouposchoďového domku s garáží. Mimo to se posílal jeden kompletní „Snapon“ tool box (bedna s nářadím) pro našeho mechanika, dva reflektory pro noční opravy, elektrické kabely, tři hydraulické zvedáky na zvedání King Aira, potřebné pro výměnu pneumatik a údržbu podvozku. Tohle převeze do Argentiny UPS Air Cargo service.


Tom Nicol mi také doporučuje se zdržet v Limě v Peru, protože pro nás není v Buenos Aires ještě vše připraveno. O tom slově „připraveno“ se ještě později zmíním. Nakonec mi dává tip na nějaké dobré hotely. Telefon skončil, sprchuji se, volám Bruce a jdu na snídani. Bruce vypadá dost ustaraně. Ptám se, co je, a on mně sděluje, že se snažil vzbudit Eda na snídani, ale nikdo nezvedal telefon ani neodpovídal na klepání na dveře. Na dveřích prý ma nápis „Nerušit!“ Bruce mně asi četl myšlenky a oba jeden přes druhého říkáme: „Má v pokoji flašku, a je úplně ztřískanej.“ No, a co teď? Rozhodli jsme se, že si půjdeme udělat exkurzi po Quitu a něco vymyslíme.

Bereme taxíka na místo, které se jmenuje La Mitad del Mundo neboli půlka světa. A nyní udělám něco, o čem opravdu mohu napsat domů. Stojím jednou nohou na jižní polokouli a druhou na severní polokouli, a to, čím čurám, je nyní přesně na pozici 00°00`00``, to je momentálně moje těžiště, hehehe.


Na cestě nazpět do hotelu se zastavujeme na letišti a objednáváme palivo pro náš příští let z Quita do Limy. Jestli vše bude pokračovat, jak mi Tom Nicol oznámil, tak strávíme v Limě pět dní. Tam se musím rozhodnout, co udělám s Edem. Do té doby nebude Ed fungovat jako člen letové posádky. Bruce souhlasí s mým rozhodnutím. Nacházíme Eda v hotelové restauraci, pije kafe. Bruce se odporoučel do svého pokoje studovat španělštinu a já bych rád šel dělat to samé, ale tohle dilema musím začít řešit a nyní je dobry čas to udělat.

Ed je velice zamlklý a podle prázdných hrnečků pije už asi třetí kafe. Ptá se, kde jsme byli, a tak mu vypravím o našem dobrodružství na rovníku. Přitahuje si popelník, přičemž se přiblížil tak, že jsem jasně cítil alkohol. V momentu, kdy mě chtěl začít vyprávět, co dělal on, už jsem to nemohl vydržet a ptám se ho: „Ty jsi zase čuměl do flašky, že jo? Já vím, že jsi nebyl v baru, protože tam včera večer Bruce kupoval cigarety a ty jsi tam nebyl. Máš ještě nějaký chlast v pokoji?“ Neříká nic, jenom se začal třást a vede mne do svého pokoje.

Pokoj smrdí jako hospoda. Otevírám skříň a nacházím dvě plné lahve vodky a jednu napůl prázdnou lahev Southern Comfort, svinstvo, které je skoro tak silné, že se může používat v nemocnici na sterilizování podlahy. Beru lahve do koupelny a vylévám vše do záchodu. Oznamuji mu, že od tohohle momentu se nedotkne řízení, a to až do té doby, než se rozhodne, co s ním uděláme. O tom, že je alkoholik, už není pochyb. Sakra, jak jsem tohle mohl přehlédnout? Jsem si jistý, že tohle je výsledek létání na severu. Nyní musím najít nějakou cestu, jak tohle vyřešit a jestli mimo propuštění existuje nějaká záchrana situace. Ohlašuji mu, že zítra v devět ráno odlétáváme do Peru. Stavím se v pokoji u Bruce a oznamuji mu, co jsem našel na pokoji Eda. Dlouho nic neříká a pak utratí poznámku: „Máš ještě pořád tu pistoli?“ Víc říkat nemusí.

Do Peru

Je ráno a dnes pro změnu neprší. Děláme letovou přípravu a hezká vojanda od letectva vyžaduje, abychom ji připravili Load sheet a weight and balance. Snažíme se jí vyhovět, a tak jí připravujeme vše, o co nás žádá. Neobvyklý požadavek pro tento druh operace. Tohle nás stojí 10 dolarů. Rampa přes noc 50 a palivo dalších 800 dolarů. Počasí nám dneska přeje.  Žádné „počasí“ jenom CAVOK až na Mezinárodní letiště Jorge Chavez v Limě.

Začátek tohoto úseku vede pres západní část amazonské džungle, a tak programuji naše GNS500 VLF/Omega. Začínám nastavovat funkci vnitřního přezkoušení komputoru a ověřuji datum, čas a momentální pozici letadla na rampě. Pozice odpovídá 0°08`28"S 78°29`18"W, a tak tisknu Enter a máme Way Point #1. Nyní programuji Limu 12°01`19"S 77°06`52"W a tisknu Enter/Enter a Stand by. Souřadnice začaly blikat a klávesnice Activate se rozsvítila, což znamená, že GNS je připraveno navigovat.

Odlet je přesně jako missed approach, a tak ladím ZUI 290 NDB a nastavuji na své straně Condorcocha VOR. Naše povolení žádá přelet VORu v 15 000 stopách a pokračovat ve stoupání do FL250, letový plán VLF/Omega do SPIM. Startujeme motory a děláme úkony před startem. Bruce dnes bude kapitán a já budu jeho kopilot. „Quito Tierra, King Air CF-QDI, buenos días.“ „Buenos días QDI, prosiga.“  „QDI, listo copiar autorización a Lima, Perú.“ „Centro Quito autoriza CF-QDI a Lima Jorge Chaves Aeropuerto via VLF/OMEGA directo, mantenda nivel de vuelo 250. Después despege gira derecha, directo a ZUI NDB, interceptar en arco Radial 250 de Condorcocha VOR, crusando VOR en una altura minima de 15 000 pies o sobre, despues giraje rumbo 170°, continua ascenco a nivel de vuelo 250, avisa alcancando. Repita.“ No a tak opakuji clearence. „Correcto QDI, ahora torre 118,1. Hasta luego!“ A tak se spojujeme s věží a startujeme.

Je 10 hodin ráno. Tenhle vzlet je opravdu utažený. Dělám úkony po startu a Bruce se snaží o něco jako BROC (nejlepší úhel stoupání). Musíme nestoupat 6 000 stop ve velice krátkém a omezeném prostoru. Přelétáváme v levé zatáčce ZUI NDB a nyní ve stoupavé zatáčce na Condorcocha radiál 070 k VORu, který přelétáváme v 16 000 stopách. Točíme doleva na směr 170° a pokračujeme ve stoupání do FL250. Jsou opět VMC a my přelétáváme letiště. Tisknu na VLF/Omega klávesu Activate. Souřadnice zablikaly a CDI jehla na Bruceově Flight Directoru se posunula mezi střed a první tečku. Hlásím FL250 a jsme předáni na Guayaquil Center 128,3. Dostáváme nový kód odpovídače a jsme na cestě. Cruize check.

Nyní nám Omega dává vzdálenost 820 mil do Limy, GS 240 uzlů a čas 4,7 hodiny. Programuji naše alternativní letiště Trujillo, které leží 210 mil na západ od naší tratě. Amazonská část peruánské džungle je monolitový koberec barev, propletený vodními toky. Tady také začíná svůj tok Amazonka na své 6930 kilometrů dlouhé cestě do Atlantického oceánu. V některých částech je až 190 kilometrů široká. Letíme napříč hřebeny hor. Hladký stoupák nám oznámil svahové podmínky větru od Tichého oceánu a objevil se první Lenticular a další a další. Dlouhá vlna až do nekonečna. Ladies and Gentleman, dovolte mi představit Andy ve své majestátné kráse a velikosti, které začínají zde a končí v Patagonii, kde se propadnou do vody a vynoří se opět v Antarktidě.

A nyní se nacházíme v říši Inků, civilizace, sahající nazpátek do 2600 let před Kristem. Impérium, které vládlo ze svého centra v Cuzku celému západnímu pobřeží Jižní Ameriky. Impérium tak dokonalé v sociální struktuře, medicíně, architektuře, matematice a fyzice. Kultura, která dokázala mumifikovat na úrovni Egypta. Impérium vojensky tak silné ale zároveň tak slabé, že si ho lehce podmanila banda 250 španělských dobrodruhů, neumytých a nakažených všemi nemocemi tak zvaného Starého Světa, pod vedením Franciska Pizarra.

„Quebec Delta India, Lima Control, posición.“ (QDI, Lima Control, vaše pozice.) „Buenos días Lima, CF-QDI,…“ a čtu jim z VLF koordináty. „Aproximamente 50 kilometros norte de Piura, nivel de vuelo 250.“ (Dobrý den Limo, CF-QDI… Přibližně 50 km na sever od Piury ve FL250.) Piura je kombinované civilní a vojenské letiště. Když pojedete okolo autem, tak uvidíte v průměru 100 km okolo letiště na dálnici obtisky pneumatik Miráží a také Suchojů 7, které používají dálnice jako záložní přistávací plochy. Ale o tom se ještě v budoucnu zmíním. Dívám se nazpět do kabiny pasažérů, co dělá Ed. Spí s otevřenou pusou a mě tenhle pohled začíná skoro zvadat žaludek. Bruce jen zakroutí hlavou a nic neříká.

Máme trochu nevybalancované palivo, a tak oznamuji, že budu dělat 5 minut crossfeed. Bruce jako kapitán souhlasí a já zapínám pumpu crosfeedu paliva a mačkám stopky. Pět minut je pryč, hlásím zavření crossfeedu. O deset minut později se rozsvěcují na panelu kontrolky, které ohlašují, že vnější nádrže jsou prázdné a nyní letíme jen na střední nádrže. Jsme 100 mil severně od Limy a dostáváme instrukce k sestupu do 15 000 stop. Poslouchám ATIS a čtu descend checklist. „Canadian King Air CF-QDI, clearence.“ „Go ahead Lima, good afternoon.“ „Good afternoon QDI , cleared to descend to 8 000 feet, cleared for ILS Rwy 15…“ a dává nám výškoměr, vítr a teplotu. Přepínám Omegu na svoji stranu a nasazuji pro Bruce ILS a dávám mu approach plates. Bruce mně předává řízení a dělá briefing pro ILS Rwy 15. Ptá se, zda mám otázky. Říkám negativ a předávám mu řízení.

Dívám se na ILS glide path, jak se líně courá dolů do středu přístroje. Začíná blikat modrá kontrolka přibližujícího se NDB, jehla NDB se otočí o 180°. Bruce žádá gear down a landing checklist. Hlásím Outer Marker Inbound a runway in sight. Věž nám dává povolení k přistání. Plné klapky a příjemné tři mlasknuti, trochu reverzu, zvednout klapky a vyjet na pojížděcí dráhu. Je 14:40 odpoledne. Náš let se opozdil o 3 minuty, hehehe. Zezadu se ozvalo: „Už jsme v Limě?“ Nikdo neodpovídá. Pozemní kontrola nás navádí pod věž a ptá se, jak dlouho se zdržíme v Peru. Odpovídám, že asi 5 dní. Pozemní kontrola nás posílá na jiné místo na rampě, určené na dlouhodobé parkování.

Dáváme eroplán „do postele“, platíme všemožné poplatky a jedeme do hotelu Sheraton, který se nachází blízko středu staré Limy. Lima znamená přeloženo do češtiny pilník. V taxíku říkám Edovi, že jestli ho uvidím s něčím jiným než limonádou nebo Coca-Colou, tak ho posílám okamžitě domů bez jakéhokoliv platu za tenhle měsíc a že oznámím na Transort Canada, že má problém s pitím. Ptám se ho, jestli rozumí, co mu říkám. Odpovídá, že rozumí. A nyní nám začíná pět nádherných dnů v Peru.