Pro všechny, kteří vyhlížíme první posly jara a máme takové to známé svrbění v konečcích prstů, existuje jedna možnost, jak tu zimu přežít.
Ne, že by se v zimně létat nedalo. Když letiště umrzne, není pokryto silnou vrstvou prašanu, je létání testem zaujetí. Na ploše je zima, zvláště když pofukuje. Podlaha letadla při nastupování nebezpečně klouže a opravdu to není na dlouhé sezení bez vyhřívaných ponožek. Kabina namrzá od dechu a prsty bez rukavic blednou a zebou. Kouzlo pohledu z výšky a večerní posezení u kamen však to nepohodlí vyváží nezapomenutelným zážitkem. Jiná situace nastává, když napadne sněhu jako letos, je dlouho kyprý a je ho dost. Pak to bez lyží nejde.
Chystali jsme přezutí vlečné a Blaníka letos i u nás. Pak však krátkodobá obleva vytvořila na povrchu více jak 30 cm hluboké sněhové vrstvy ledovou krustu, tak po zralé úvaze zůstaly lyže ve skladu. Kolegové se přezuli na běžky a kolem letiště vznikla stopa pro letadla nepoužitelná. A protože vím, že zimní výbavu mají i na letištích další kolegové, kontaktoval jsem jednoho z nich, aby se s námi podělil o letošní zážitky s letadly na lyžích. Tak tedy:
„Miloši, co Vaše stopa?“
Ahoj Karle,
posílám alespoň malý příspěvek o aerovlecích s vlečnou i větroněm na lyžích. Protože daleko víc času věnuji létání, než psaní, slíbené příspěvky o bezmotorové akrobacii jsem zatím ani nerozepsal.
Zpět ke snaze, udržet opakovací kondiční létání i přes zimu, pokud je letištní plocha pokryta závějemi.Stačí 55 let staré lyže na vlečnou Z-226 MS a originální lyže z Letu Kunovice na Blaníka L-13 nebo L-23.
Z hlubokého sněhu je výhodnější provozovat s Blaníkem L-13, vztlakové klapky při rozjezdu větroň vyrvou ze sněhu dřív. Také ocas L-23 se boří tak, že v závěji na zemi nelze pohybovat směrovkou. L-13 má nad ostruhou ještě " biskupa", tak ke kontaktu ocasních kormidel se sněhem většinou nedochází. Pokud se ovšem do prašanu nezaboří ocas až po VOP.
Foto Miloš Ramert
Během rozjezdu se však ocas zvedne. Pro změnu se zase boří hlavní lyže. Obzvlášť ve dvojím obsazení a v hlubokém sněhu bych uvítal její větší plochu. To vlečná, Z-226 MS tenhle problém nemá. Podezřívám totiž konstruktéry z Otrokovic, že pro Zlíny Z-22, Z-26, 126 a 226 převzali vyzkoušenou konstrukci lyží po německých Bückerech 381, Bestmann, které za války i po válce vyráběli. A slouží dodnes.
Vyjeté stopy se pak hodí i pro přistání...
Pro rozjezd v aerovleku se hodí volit stopu po povrchu uježděném předchozími starty
a přistáními na lyžích nebo poslat vlekaře s vlečnou, ať část dráhy nejdřív lyžemi ujezdí. Vyjeté stopy se pak hodí i pro přistání. Sedat do "panenského" sněhu znamená netrefit odhad výšky pro vyrovnání.
Foto Miloš Ramert
Délka rozjezdu ve vleku bývá závislá na hloubce a hutnosti sněhu. Protože posádka kluzáku v oblaku sněhu od vrtule vlečné moc z kabiny nevidí, za bezpečnost startu nese odpovědnost vlekař. Kdyby délka dráhy pro bezpečný vzlet nestačila, musí vlekař "zahodit" lano i s větroněm a odstartovat sám. Samotný aerovlek již probíhá normálně. S Blaníkem nebo Super Blaníkem s lyží lze létat i vývrtky. Vyzkoušel jsem i akrobacii, ale jako limitní jsem stanovil rychlost 170 km/h - rychleji s ohledem na konstrukci lyže létat nedoporučuji.
S Blaníkem nebo Super Blaníkem s lyží lze létat i vývrtky
Posádka nesmí zapomenout na zásadu, že nelze zavírat podvozek. Oproti originálům používáme na našich lyžích "umělé skluznice" z hladkého podlahového PVC. Jede to líp, ale někdy při odstavení letadel lyže přimrzají také.
Foto Miloš Ramert
Výkony Blaníka na malých rychlostech zhoršuje odpor lyže minimálně. Nad zasněženou krajinou se využitelná termika ale hledá špatně a do Podhořan na svah jsem lyže pro vlečnou i Blaníka ještě nevzal. Nejdéle jsem se udržel začátkem března 2006 - 1 a 1/4 hodiny v termice. Sníh tentokrát tak lepil, že po neúspěšném pokusu o vzlet jsem musel vysadit zátěž - Tomáše Janíčka a letěl v sóle. I když byla teplota kolem nuly, zima na nohy byla příšerná.
Foto Miloš Ramert
Těžké zimní podmínky prověří motivaci zúčastněných plachtařů, kteří konečně ocení, že přes zimu platím otop v budově klubu. Přes sezónu pečlivě schovávám všechny láhve s tvrdým alkoholem z úplatků, aby se po zimních provozech měl mančaft čím rozmrazit. Nenalétá se moc, zato se létá intenzivně! A plachtaři nezapomenou přes zimu chodit na letiště.
Z Benešova LETU ZDAR!
Miloš Ramert
Foto Miloš Ramert
Miloši díky za zprávu. Nepotkáváme se společně příliš často, snad občas ne frekvenci nebo ve stoupáku, což ještě neznamená, že na Aerowebu nevyužijeme Tvých profesionálních zkušeností. Jenom o jedné větě z tvého dopisu bych si dovolil trochu zapochybovat. O té s těmi úplatky. Myslím, že je nejvyšší čas se za Tebou zastavit před příští zimní sezónou a prověřit ty zásoby lahví osobně. Možná, že pak sice nezbude pro zmrzlý mančaft, ale třeba to odstraní poslední pochybnosti o pravdivosti Tvých informací. Těm leteckým věřím bez výhrad.
A snad i tato informace probudí další kolegy a podělí se o své zkušenosti z létání v zimních podmínkách.
