Ing. Petr Bold je bývalý známý automobilový závodník, džitel několika titulů mistra republiky v automobilovém sportu a současný generální ředitel společnosti Global Assistance. Létání se věnuje ve svém volném čase od roku 1998 a má nalétáno celkem 1350 hodin. Je majitelem stroje L-200 Morava na jehož křídlech se oba piloti pokusí dobýt severní pól. Sám o tom, co ho k tomuto odvážnému podniku říká: „Vždycky jsem se snažil dosahovat vyšších cílů, překonávat potíže. Závodit znamená být vždycky na hranici vlastních možností. Závodil jsem na kánoi, v potápění, v autech… Když jsem po třiceti letech přestal s auty, chyběl mi adrenalin, a tak jsem začal létat. Od píky, ultralightů… A pak jsem odkoupil tuhle dvoustovku. Velice se mi zalíbila, je to letadlo kultovní. A navíc natolik dobré, že bych s ním na ten pól chtěl zkusit zaletět.“
Richard Santus je profesionální pilot a letecký instruktor. Má nalétáno přes 4500 hodin snad na všem co má křídla :) Má lví podíl na organizování Aviatické pouti v Pardubicích, kde dal dohromady i známý několikanásobný vlek větroňů.
"Řekli mi, že to není na dolet ani s přídavnými nádržemi, že je to prostě technicky nemožné. To mě vyhecovalo!"
Kdy se nápad přeletět severní pól zrodil?
„Dostal jsem ho loni v létě - paradoxně - v krásném a teplém počasí. Když jsem se o tom začal bavit s odborníky, řekli mi, že to není na dolet ani s přídavnými nádržemi, že je to prostě technicky nemožné. To mě vyhecovalo, a já to nevzdal. Bývalý ruský kolega - automobilový závodník Kornijenko - mi zjistil, že na ledové kře existuje ruská polární základna Barneo, kde by bylo možné přistát, doplnit tam palivo a vrátit se. Tím se zpočátku nereálný projekt začal stávat reálným. Jel jsem s manželkou do Sankt Petěrburgu, kde je muzeum polárních výprav a šéfuje tam pan Bojarský, nadšenec a účastník mnoha severských výprav. Nadchl se i pro náš projekt a začal nám pomáhat.“, říká Petr Bold a pokračuje, kde získal potřebné informace: “Konzultoval jsem na všech možných stranách, spojil jsem se i s naším známým polárníkem Václavem Sůrou, který jako první absolvoval cestu z Barnea na severní pól na lyžích. V únoru jsme letěli na Špicberky s Richardem Santusem a s Petrem Uhlířem, náhradním pilotem. Tam jsme si na místě prakticky ověřili možnosti přistání, dotankování, hangárování, podpory personálu. Řekli nám, že nepamatují, že by tam někdy přistálo letadlo s pístovým motorem, byli velmi ochotní a vstřícní a přislíbili všestrannou pomoc.“
Let bude rozdělen do dvou fází.
První fáze letu Praha - Oslo - Tromso ( nejsevernější letiště v Norsku, kde budou čekat na vhodné počasí) skončí na letišti Longyearbyen (Špicberky, 78°A, cca 4 hodiny letu přes volné moře), kterého chtějí piloti dosáhnout okolo 4. dubna. Letiště zároveň poslouží jako základní tábor, kde budou dokončeny poslední přípravy expedice a určen přesný den a čas odletu na pól, s ohledem na meteorologickou situaci v arktické oblasti. Petr Bold více k meteorologické problematice říká: „Pro úspěch naší výpravy jsou nejdůležitější meteorologické podmínky - náš historický stroj nemůže letět příliš vysoko, protože nemá přetlakovou kabinu a dostatečné odmrazování, není uzpůsoben pro extrémní podmínky. Takže: nesmí být příliš velký vítr, námraza, předpověď počasí musí být stabilní nejméně pro dobu 15 hodin, protože let bude trvat v rozmezí 12 - 14 hodin. A to musí platit nejméně na vzdálenost tisíc kilometrů. Takže zdůrazňuji, že naše expedice, je pokusem! Všechno závisí na dobré přípravě, technických podmínkách a příslovečné troše štěstí.“
V nejnáročnější - druhé fázi - je cílem překonat vzdálenost více než 1000 kilometrů nad ledovým oceánem směrem k severní točně a poté přistát na ruské základně Barneo, vzdálené 150 km jižně od pólu, přechodně zřízené na ledové kře s dostatečnou únosností. Motory nesmějí vychladnout, proto zde bude za chodu ruční pumpou doplněno palivo z šedesátilitrových sudů, které tam předtím dopraví transportní letoun Antonov 74. Poté dojde k přeletu zpět na Špicberky.
Jak vlastně funguje letiště na kře? Odpovídá Petr Bold: „Základna pracuje tak, že tam na padácích shodí nastartovaný buldozer, který upraví přistávací plochu pro letadla, pak přiletí letadla Antonov a přivážejí další výbavu. Kra musí mít dostatečnou nosnost, nejméně 2 a půl metru tloušťky. Takto tam základna funguje a obnovuje se už pátý rok. Po dohodě nám tam dopraví palivo pro pístové motory, které není ani na Špicberkách.“
Problémy s palivem byl hlavní důvod toho, že se piloti rozhodli čekat s oznámením letu, až bude opravdu jisté, že poletí. Na Špicberky bylo totiž nutné dopravit palivo, které měl následně přepravit ruský nákladní letoun na základnu Barneo. Avšak těsně před vyplutím poslední lodi 22. února ruští přepravci upozornili na podmínku, že palivo musí být ve speciálních nádržích. Bylo nutné na poslední chvíli sehnat nové transportní sudy pro palivo. Vše se nakonec podařilo, palivo je na svých místech a nic nebrání tomu, aby letci mohly odstartovat.
Jak se přistává na ledové kře?
Jak již bylo řečeno, součástí přeletu, resp. obletu severního pólu bude i přistání na ruské základně Barneo, která se nachází na ledové kře. Dráha je dlouhá kolem 700m a tvoří ji převážně sníh. Jak se přistává na ledové kře? Na tuto otázku nám odpoví Petr Bold: „Přistání na kře, pokud k němu dojde, bude samo o sobě zajímavé - museli jsme získat povolení ruského leteckého úřadu a norského leteckého úřadu - přistávací plocha má statut provizorního letiště a jsou určeny jen čtyři typy letadel, které tam můžou přistávat. To naše je jedním z nich. Zajímavostí je, že přistávací dráha na kře není stabilní, protože všechna ledová pole jsou v pohybu.“
Jediný možný termín pro uskutečnění letu je duben, kdy funguje zmíněná základna. V té době je tam od -35 do -25 °C a panuje polární den. V březnu je to kolem -50°C a v květnu už začínají ledy praskat. Nezřídka se stane, že zmíněný bagr na úpravu plochy končí ve vodách Atlantiku...
Jak vypadá přistání "trošku" většího letounu C-17 na ledu se můžete podívat na následujícím videu:
Letoun, kterým oba letci poletí je L-200A Morava, vybavený pro lety IFR, doplněný o několikanásobně zálohované komunikační a navigační přístroje.
První část letu bude probíhat podle IFR. Při přeletu severního pólu však letci nedostali povolení pro IFR let z důvodu nepřítomnosti náhradního letiště, proto poletí podle VFR.
Dalším speciálním vybavením budou nouzové prostředky záchrany. Více k této výbavě již Petr Bold: „. Při nouzovém přistání může dojít ke dvěma naprosto odlišným situacím - přistaneme do vody nebo na led. Na vodu máme speciální člun s dvojitým dnem, který by měl vydržet i velké vlny. Jiná situace a nebezpečí nastanou v případě, kdy přistaneme na ledu, v extrémní zimě, kde jsou rozpraskané kry, takže přistání by vlastně znamenalo havárii. Pro tento případ máme speciální stan, teplé spacáky a zbraně - kulovnice, protože bychom mohli být bezprostředně ohroženi pětisetkilovými ledními medvědy. Jsou agresivní, ale zákonem chráněni. Na celých Špicberkách žije na 2800 obyvatel a asi 3000 medvědů… Zastřelit je v případě, kdy zaútočí, je možné jen kulovnicí. Takže podmínky přežití na ledu jsou zcela odlišné od těch na vodě, a proto jsou záchranné prostředky dvojího druhu.“ Konečnou 12-ti hodinovou fázi letu piloti absolvují v neprodyšných neoprenech, pro případ nouzového přistání do ledové vody. Z tohoto důvodu musí upravit i stravu a příjem tekutin...
Kromě přidání navigačních přístrojů nebyl stroj nijak speciálně upravován.
Během letu tam a zpět urazí letoun vzdálenost přesahující 9000 kilometrů.
Rychlost letu: 230 km /hod.
Výška letu: 3000 m
Přílet letadla bude očekáván ve druhé polovině dubna 2008.
Expedice North Pole Expedition 2008 se koná pod záštitou Letecké amatérské asociace a Aeroklubu ČR.
Ambiciózním cílem výpravy North Pole Exhibition 2008 je pokusit se dosáhnout severního pólu a během dvou minut letu protnout všechny poledníky.
Tímto výjimečným letem chtějí organizátoři a jejich partneři připomenout 90. výročí vzniku československého letectva a 50. výročí zahájení výroby letounu tohoto typu.
Jménem redakce přejeme oběma odvážným letcům krásné počasí a hodně štěstí!
Zdoj: TZ North Pole Expedition
