Na trhu působí řada leteckých škol či aeroklubů, které létání v noci nabízejí, já jsem si zvolil leteckou školu Aviatický klub v Roudnici nad Labem. Nakonec musím uznat, že to byla volba správná, instruktoři skvělí a ochotní a počasí kupodivu vyšlo, narozdíl od předpovědi, báječně.
Osnova výcviku VFR Night zabere zhruba 5 hodin létání, přičemž tento čas závisí samozřejmě nejen na schopnostech pilota, ale rovněž na povětrnostních podmínkách a dalších faktorech. Cena výcviku se pak odvíjí od létaného typu, na kterém se bude adept školit a pohybuje se v řádu od 18 tisíc do 25 tisíc korun (může se však lišit). Nejlevnější variantu dle mého názoru představuje létání na C-150, já jsem však zvolil cenově dražší variantu, ale jelikož jsem z letounů typu Cessna přeškolen pouze na C-172, nezbývalo mi nic jiného než si odlétat hodiny na tomto typu. Abych se přiznal, prapůvodně jsem si chtěl tuto doložku odlétat na letounu Z-43 z vlastního aeroklubu s vlastním instruktorem, tento zlín je mým oblíbeným typem, mám ho rád a dobře se mi s ním létá, avšak po několika telefonátech na letiště do Hradce Králové, které bylo z hlediska polohy nejvýhodnější a kde je dlouhá osvětlená dráha vhodná pro tento druh výcviku, mi bylo řečeno, že tato „létající popelnice“ by hlukem obtěžovala obyvatele města a že u nich se noc létá výhradně na letounech řady Cessna a že hluk Z-43 tam rozhodně nechtějí a ani nemíní trpět.
Jako každá kvalifikace v osnově pro motorové létání, tak i tato začíná pozemní přípravou. Nyní již z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že pozemní příprava je velice důležitou součástí samotného letu, a proto by neměla být za žádných okolností podceňována či jinak šizena. Ono se to totiž může zpětně pořádně vymstít. Sám jsem se o tom později přesvědčil, kdy např.hledání frekvencí na mapě, samotné řízení stroje, neustálé obracení mapy (článek "Jak poskládat leteckou mapu", jsme zveřejnili ZDE), to vše je složité konat najednou, odvádí to mnoho pozornosti a zabírá spoustu někdy drahocenného času.
Co se týče meteorologických podmínek pro výcviky VFR Night, platí zde stejná pravidla jako pro lety ve dne. To znamená, že let musí být prováděn za stálé viditelnosti země. Rovněž lze letět nad oblačností, ovšem pokrytí oblohy oblačností pod letadlem nesmí být větší než 4/8. Co se týče přesných informací, vřele doporučuji nastudovat si předpis L2 (Pravidla létání).
Samotné létání v noci začíná cca 30ti minutovým letem k nácviku jednoduché pilotáže, jde o to, aby se pilot seznámil jak se samotným létáním v noci, tak i s faktem, že vše je podstatně odlišné od letů VFR den (kromě toho, že je tma jak v ranci:-),jsou tam i jiné markantní rozdíly, např. oční adaptace na prostředí atd.). Sám jsem měl obavy z toho, jaké to bude odstartovat do neznáma, do tmavé noci, nevěřil jsem řečem zkušenějších pilotů o tom, že nemusím mít strach. Rovněž jsem také nevěřil tomu, že v noci je relativně vše dobře vidět, zvláště pak horizont země, avšak po prvním startu jsem se přesvědčil o tom, že tomu tak skutečně je. Dále po odlétání seznamovacího letu už následují lety po okruhu s instruktorem, které se létají do té doby, než je člověk zvládá do té míry, že si je jistý sám sebou a tím, že vše zvládne. Rovněž se nacvičují nouzové postupy jako ve dne, od nefungujících přistávacích světel až po zakryté přístroje v kabině. Musím přiznat, že se vše dá zvládnout, chce to jen pevné nervy a trpělivost, protože se může člověku zdát, že to sice hned nepůjde, ale chce to jen vydržet. Po přezkoušení následuje létání okruhů v sole.
Poslední, avšak nejen pro mě, ale i mnoho jiných lidí, nesmírně zajímavou etapou ve výcviku jsou navigační přelety. Pro mě osobně nejúchvatnější část celého nočního létání, která mi učarovala natolik, že bych si nějaký malý noční výlet chtěl zopakovat. Navíc jsem měl možnost tyto lety letět s instruktorem-dopravním pilotem ČSA, takže i to je svým způsobem zážitek.Člověk má možnost se dozvědět věci, které by se třeba jinak ani nedozvěděl. Přelet jsme měli naplánován z Roudnice nad Labem na letiště Brno-Tuřany a zpět, ale ne na domovskou základnu v Roudnici nad Labem, ale na letiště Praha-Ruzyně. Byl podán letový plán na obě cesty, počasí bylo ten den báječné, prostě ideální noční výlet. Jelikož foukal poměrně silný vítr do zad, cesta do Tuřan se časově podstatně zkrátila. Po příletu, kde nás přivítalo jen „mrtvé“ letiště bez jakéhokoliv provozu a po zaplacení poplatků, jsme se vydali na cestu do Prahy. Díky protivětru cca 20m/s se zpáteční cesta protáhla na dvě a čtvrt hodiny a jelikož skoro celou dobu je kopírována dálnice D1, mohl jsem jasně vidět, co takový silný vítr zmůže. I auta uháněla rychleji než naše Cessna. To nejhezčí však mělo teprve přijít.
Přestože jsme nepřistávali na hlavní dráze 24, která byla v té době v provozu, ale řídící nás poslal na dráhu 31 v Praze-Ruzyni, i tak je něco úchvatného vidět všechna dopravní letadla, jak se připravují na přistání. Přistávání v Praze bylo tak rychlé, že si toho příliš mnoho člověk ani nestačí uvědomit, zvláště pokud je to poprvé a ještě v noci, a je mi líto, že jsem nemohl více sledovat provoz a vychutnávat si něco, co nezažiji každý den. Radiokorespondence s ATC je rovněž velice svižná, na mě byla někdy až příliš rychlá, řídící střídá češtinu a angličtinu, povel následuje povel a než se rozkoukám, vytahuji klapky, stahuji přípusť a sedám na dráhu 31.V některých momentech jsem byl upřímně rád, že jsem měl vedle sebe instruktora, který mi hodně pomohl, např. při pojíždění na Ruzyni, kdy je složité se orientovat na pojezdových drahách, pokud tam člověk nikdy předtím nebyl. Sám bych nevěřil, že nejen přistání, ale i pojíždění po takto velkém letišti je zážitkem, na který se jen tak nezapomíná. Jen jediné mi trochu dokázalo pokazit radost- placení přistávacích poplatků. V Brně jsem se smířil s tím, že 680 korun prostě a jednoduše oželím, ale v Praze jsem musel letoun nechat přes noc a druhý den jsem se teprve dozvěděl skutečnou částku. Počítal jsem cca s 1600 korunami, osobně se mi ale zdá, že částka 2600 korun za přistání a několikaminutové pojíždění po asfaltu je i na Prahu přemrštěná cena. Ale co se dá dělat, utracených peněz nelituji. Někdo rád modelaří, někdo hraje rád golf, já rád létám. Každá činnost má své. Ačkoliv létání je drahé a v budoucnu levnější určitě nebude, zcela jistě tato investice stojí za to. A proto mohu jen doporučit- létejme nejen ve dne, ale i v noci. Není potřeba se bát, stačí si jen vybrat pohodového a kvalitního instruktora, který Vám dodá určitou, v některých okamžicích chybějící, jistotu, mít kliku na počasí a to správné nadšení. Pak vše půjde skoro samo. Přeji všem jen samé báječné zážitky v létání, a zvláště tedy při nočních VFR letech.
P.S. Rád přijmu jakoukoliv konstruktivní kritiku týkající se tohoto článku a budu za ni vděčen, vím, že vždy je co zlepšovat. Avšak prosím ty, kteří přispívají zcela slabomyslnými komentáři pod jednotlivými články, aby bud´ něco sami napsali, nebo se zdrželi psaní nesmyslů. Tito lidé totiž nejvíce zesměšňují sami sebe, ačkoliv si to třeba neuvědomují.
Na závěr jedno video, jak vypadá přistání v noci:
